Lekce od nejmenších aneb proč vidět svět jako dítě?

0
49

Když vám bylo pět, byl svět průzračně jednoduchý. Trápilo vás možná tak to, jestli vám někdo koupí zmrzlinu a neexistovaly nezaplacené účty. Jako dospělí sice máme těch starostí o něco víc, ale mnohdy si život komplikujeme především sami.

baby-623417_1280

Na život naštěstí existuje příručka. V kostce. Sestavili ji ti nejpovolanější, děti z mateřinky Malý strom. A pomohla jim jejich učitelka, Sylva Vespalcová, která se podílela na tom, že se výsledek dočkal knižní podoby. Ta dostala název Jak přežít v kostce. Z ní si dovolme citovat. V čem by nám, větším, děti měly být příkladem? A proč? Sledujte.

„Nebo se přestěhuj tam, kam jsi chtěla letět. Pak už tam nebudeš muset letět, a tudíž letadlo tam ti už nikdy neuletí.”

myšlením k bohatství

Přemýšlejte, kolikrát jste použili větu začínající: „Až…”? Nenechte si „uletět” svoje sny, přání a touhy. Hledejte způsob, jak si je splnit právě teď a ne „až někdy”. Život nepočká na to, až vás v práci povýší nebo doplatíte alespoň polovinu hypotéky.

Podle buddhistů je štěstí stavem mysli (nikoli bankovního konta) a nezávisí na vnějších okolnostech. Jít za svým štěstím dokážeme všichni, hlavní je chtít.

„Když tě štve člen domácnosti, ve které právě žiješ a už ti to narušuje psychičku, je nejlepší říct to mámě.”

Protože děti mají jasno: „Máma je nejvíc!!!”

Nebudete zcela logicky věčně bytostí, která je nesamostatná a závislá na rodičích. V určité fázi života se od nich přirozeně odpoutáte a je docela pravděpodobné, že se vám při tom navíc celkem dost uleví. Na maminku byste ale i tak neměli zapomínat. Vážně byste si nenašli alespoň pět minut na to, abyste vašim zavolali?

Pozor, nezaměňovat se slepou vděčností a s podřizováním se snahám o to vás neustále vychovávat. Mnozí rodiče se vám pokoušejí život řídit i tehdy, když už jste dávno samostatní a máte vlastní práci i bydlení. Potom rozhodně máte právo na to slušně, leč asertivně svým zploditelům sdělit, že si zkrátka vlastní život zařídíte po svém.

„Když na tobě stojí auto, je samozřejmě několik variant, jak to řešit. Prostě ho ze sebe oddělej.”

Proč to dělat jednoduše, když to jde i složitě, že? Jako dospělí jsme tak trochu zapomněli na sebe samotné a na vlastní úsudek. V zápalu snahy o naplnění očekávání druhých děláme mnohdy jen to, co se obecně považuje za vhodné a správné.

Přímočarost se vám vyplatí i v komunikaci, z té nedostatečné pramení mnoho dospěláckých problémů. Jednoduše se vám do něčeho nechce, nic vám to nepřinese, nemáte do toho chuť? Řekněte ne. Proč by vy jste měli být zase ti, kdo nad rámec svých povinností zase vyhoví a všechno zařídí, vyřeší, obstará? Tu prezentaci na zítra nepřipravíte a na poštu trefí váš protějšek i sám. A naopak, mluvte otevřeně o tom, co chcete, jak se cítíte, co je pro vás přijatelné, co nikoli a co pro vás mohou udělat druzí. Naučte se říct si i o pomoc. Vážně si nemusíte hrát na superhrdinu a zvládnout všechno sami.

„Kdybys někdy měla špatnou náladu a byla smutná, vem si hřebínek a učeš se. Nálada se ti hned zlepší, protože budeš hezká”

Protože nejdůležitější je mít rád sebe samotného. Zdravé sebevědomí je jeden ze zásadních aspektů spokojeného bytí. Bez lásky vůči sobě se nemůžete dočkat lásky ani od ostatních. Jako dospělí řešíme ideál krásy, odstáté uši nebo moc velký nos. Pochybujeme o tom, zda jsme dost inteligentní či schopní.

A jak z toho ven? Aplikujte na sebe zásadu z předešlého bodu. Můžete se setkat i s termínem, který tenhle princip označuje jako vědomé žití. Vědomě v něm zkrátka rozhodujete o tom, kudy se budete ubírat. Začnete-li se věnovat tomu, co vám přináší v životě potěšení, přehodnotíte postoj i k sobě samému. Sepište si také, co všechno se vám povedlo, na co jste hrdí a co na sobě oceňujete. A v neposlední řadě je pro zvýšení sebedůvěry vhodné nestagnovat a učit se novým věcem, ať se přihlásíte do jazykového kurzu nebo začnete chodit na taneční lekce.

© Holanová

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here