James Cleveland Owens se narodil 12. září 1913 v Oakville, Alabama, jako sedmé dítě Henryho a Emmy Owens. Když bylo Jamesovi devět let, rozhodli se rodiče pro přesun celé rodiny do Clevelandu v Ohiu. Neměli mnoho peněz a Jamesův otec si od stěhování sliboval nalezení lepší pracovní příležitosti. Po příjezdu začal mladý Cleveland navštěvovat základní školu. V první školní den se jej učitelka ptala na jméno a mladý James odpověděl anglickou zkratkou J.C. (džej-cí), ale pro jižanský přízvuk se k uším učitelky dostalo Jesse a toto jméno zůstalo mladíkovi navždy. Cleveland neprospíval tak, jak rodiče očekávali, a rodina zůstávala velmi chudá. Jesse tedy přijal práci na částečný úvazek. Doručoval a nakládal potraviny a také pracoval v opravně obuvi. Právě v té době Jesse objevil ve svém nitru radost z běhu, což se ukázalo jako zlomový bod jeho života.
Jednoho dne v hodině tělocviku spatřil trenér Charlie Riley Jesseho přirozený talent. Okamžitě jej pozval k účasti v běžeckém týmu, kterou ovšem Jesse z pracovních důvodů odmítl. Riley tedy přišel s nápadem ranních tréninků, na které již nadějný mladík přistoupil a během krátké doby se stal běžeckou hvězdou. V té době Jesse dvakrát vyrovnal světový rekord ve sprintu na 100 yardů (91,44 metrů) v čase 9,4 vteřiny. Mnoho univerzit po Jessem zatoužilo a snažili se jej rekrutovat pod svou vlajku, vždy marně. Běžec byl věrný Ohio State University.
Ale ani Jesseho rychlost nepomohla proti předsudky zmítaným USA, kde sprinter nové generace musel pro svoji barvu pleti jíst při cestách po závodech pouze v „restauracích pro černé“, spát pouze v „hotelech pro černé“, a pokud se některý z ředitelů bílých hotelů uvolil a strpěl černocha na svých pokojích, pak jedině s podmínkou, že se bude vyhýbat výtahu a do hotelu vstupovat pouze zadními dveřmi. Stipendium bylo určeno výhradně bílým sportovním nadějím, a tak Jesse pokračoval v práci na částečný úvazek, aby si mohl školu dovolit.
Na atletickém meetingu Velké desítky 25. května 1935 v Ann Arbor, stanovil Owens tři nové světové rekordy, vyrovnal čtvrtý a to vše během 45 minut. Jedním z nich byl i skok daleký. Bylo to 15 minut po vyrovnání 100 yardového rekordu. Černošský mladík položil do písku doskočiště látkový kapesník do vzdálenosti 799 centimetrů, bodu dosavadního světového rekordu. Postavil se na start rozběžiště, mohutným sprintem vystřelil vpřed a prvním pokusem doslova odletěl 15 centimetrů za troufale umístěnou značku. O dalších 15 minut později navzdory bolesti z natažené šlachy položil nový světový rekord ve sprintu na 220 yardů (201,17 metrů) a čtvrt hodiny poté i v sprintu překážek na stejnou vzdálenost.
Owens byl připraven na sportovní událost dekády – Hitlerovu Olympiádu roku 1936. Vůdce veřejně sliboval podívanou, která jasně dokáže nadřazenost árijské rasy. Jesse měl ale jiný plán. Na hlavu porazil německé atlety ve sprintu na 100 i 200 metrů, skoku dalekém a byl členem vítězné štafety na 400 metrů. Čtyři zlaté medaile na krku černošského mladíka, americká hymna, hailující sportovci na nižších příčkách a dokonce i publikum zamilované do Jesseho Owense, to vše bylo pro Hitlerovu blouznivou teorii totální porážkou – alespoň ve dnech konání Olympijských her v srdci Říše, v Berlíně.
Navzdory svému úspěchu, finanční strádání Jesseho rodiny vytrvale pokračovalo. Protičernošská Amerika nenabídla světové hvězdě žádné uznání. Owens se tedy začal živit jako estrádní sprinter proti všemu, co se pohybovalo. Na startovním poli porážel všechny vyzyvatele, včetně koní a motocyklů. Dokonce se našli hráči nejvyšší soutěže baseballu, kteří to chtěli Owensovi na trati „vytmavit“, těmto speciálně nechával vítězný Jesse potupný náskok 10 yardů.
Jesse Owens vyznával vždy hodnoty Boha, tvrdé práce a loajality. Právě proto si jej jako „motivačního“ řečníka pozvaly firmy jako Ford či organizace typu Olympijského svazu USA. V roce 1976 byla atletické legendě vzdána nejvyšší pocta a to přímo z rukou prezidenta Geralda Forda. Za příkladný život navzdory segregaci, rasismu a xenofobii získal Jesse Owens Medaili svobody, nejvyšší možné uznání občanovi USA. O několik let později, 31. března 1980, atletická legenda umírá. V roce 1990 udělil jeho památce prezident George Bush Zlatý metál kongresu.
I přes všechny úspěchy, holdy, porážky a hanu, byl Jesse milující rodinný muž. V roce 1935 se oženil se svojí dlouholetou láskou Ruth Solomon. Ta mu dala tři dcery, se kterými společně po Jesseho odchodu spravují Nadaci Jesseho Owense, jejímž smyslem je podporovat mladé jednotlivce v honbě za svými sny. Světový rekord ve sprintu na 100 metrů zůstal v rukou černošského mladíka 20 let.
