Jedním z nejvýznamnějších hokejistů posledních let je kladenský rodák Jaromír Jágr. Seznam jeho úspěchů je opravdu úctyhodný a pokud si lidé v zámoří vybaví jméno některého Čecha, je to ve většině případů právě hráč s číslem 68. V osmnácti letech byl draftován do NHL, kde po boku svého idolu, legendárního Kanaďana Maria Lemieux, získal pro Pittsburghské tučňáky jednu z nejcennějších hokejových trofejí – Stanley Cup. A to hned dva roky po sobě. Jaromír Jágr je dodnes nejmladším hráčem (19 let), který dokázal vstřelit branku ve finálovém utkání Stanleyova poháru. Po ohromném úspěchu na OH v Naganu přišlo v roce 2005 i vytoužené zlato z Mistrovství světa a Jaromír Jágr se tak stal členem prestižního Tripple Gold Clubu (vítězové tří největších hokejových soutěží). Je historicky nejlepším Evropanem v NHL, 3x nejužitečnějším hráčem ligy podle hlasování ostatních hráčů a drží bodový rekord mezi pravými křídly.
Jaké je jeho tajemství? Trénink? Téměř všichni hokejisté začínají s tréninkem již v útlém věku a rozdíly v jejich výkonnosti se projeví velice brzy. Někdo je pilnější, talentovanější, více nadšený pro hru a podobně. Jak je ale možné výrazně vyniknout mezi profesionály? Všichni pracují naplno, hokej je jejich vášní, podstupují náročné přípravy, mají přesný, jednoznačný cíl a dovedou se plně koncentrovat na výsledky vlastní i týmové.
Jeden zkušený trenér Jaromíra Jágra popisoval své pocity z praxe při přijímání a výběru nových hráčů. Vždy když přišly výsledky fyzických testů s ohromujícími hodnotami, síla, výdrž, kapacita plic – vše perfektní, byla jeho reakce spíše záporná. Překvapující? Ne tak docela, jelikož to může být indikátorem daleko závažnějšího problému. Protože co udělá cílevědomý hráč po osobním neúspěchu? Nepovedené sérii zápasů, promarněné šanci nebo něčem podobném. Jako první začne více trénovat. Pokud se výsledky ovšem nedostaví, a že se to stává velice často, je to pro něj další selhání a opět přitvrdí v tréninku. Nakonec vznikne propastný rozdíl mezi jeho produktivní výkonností a fyzickými schopnostmi. Proč? Slovy trenéra: „Řeší v tělocvičně problém, který je v jejich hlavě.“
Jiní hráči jsou naproti tomu jako stvořeni pro krizové situace. Dokáží podat svůj nejlepší výkon ve chvíli, kdy je to nejvíce potřeba. Do této skupiny patří špičkoví hokejisté, vrcholoví sportovci a v podstatě všichni úspěšní lidé obecně. Prvním krokem je sebedůvěra, na které závisí výkon sportovců nejvíce. Jakmile si přestanou věřit, je konec, neprosadí se. Současně však tato zdravá dravost nesmí přerůst v pýchu a egoismus. Pak je člověk schopen obvinit všechny okolo sebe, jen aby nemusel přiznat vlastní chybu. Jak si tedy zachovat vyrovnanost, aby nás vlastní sebevědomí nemohlo brzdit? Jaromír používá jednoduchou, ale velice účinnou pomůcku – dvě videokazety. Jednu se sestřihem svých nejlepších gólů, kliček a úniků a druhou se stejnou porcí vlastních chyb a promarněných šancí. Jedna sebevědomí podpoří, druhá umírní, stačí se vždy podívat na tu protikladnou.
Jaromír Jágr je a vždy byl velkým přínosem pro svůj tým, a to nejen na hřišti, ale třeba také při tréninku. Odjakživa na sobě usilovně pracuje a je známo, že jeho trénink je skutečně náročný. Přestože je mu dnes již dvakrát tolik let, než v době, kdy vyhrál už svůj druhý Stanley Cup, dokáže pozoruhodně působit na mladší spoluhráče. Doslova posouvá jejich hranice. Ti si totiž mnohdy myslí, že ze sebe při tréninku vydávají maximum, ovšem potom, co vidí u Jágra, jim nezbývá nic jiného, než se nad tím svým „maximem“ ještě trochu zamyslet. A to je jedině dobře.
Všechen čas na ledě je třeba odehrát naplno a to nejde, pokud vám začnou docházet síly. „Po každém zápase, ať už byl sebenáročnější, jdu do posilovny dát si ještě alespoň 40 minut na kole.“ Představte si, že pokaždé, když dokončíte velice náročný úkol v práci, přijdete domů a – ne proto, že byste museli, ale jen proto, že chcete – odpracujete si tréninkově další hodinku, jen abyste nevypadli z formy. Najít energii na něco takového můžeme jedině hluboko uvnitř, je třeba skutečné odhodlání.
Jaký je tedy ten správný trénink? Odpovědí je rovnováha. Pouze rovnoměrný rozvoj fyzické, psychické a duševní síly přispívá k osobnímu růstu, který se nezastaví ani nezpomalí ve chvílích, kdy se těšíme z úspěchů nebo čelíme porážkám. A to neplatí pouze ve sportu. Pokud třeba fyzickou sílu nahradíme technickými znalostmi, vznikne univerzální plán použitelný v kterémkoliv oboru naší činnosti. Každý si můžeme sestavit vlastní tréninkový plán, který zaručeně posune naše schopnosti na vyšší úroveň. Ze začátku je to možná trochu pracné, ale rozhodně se nejedná o nic neuskutečnitelného. Samozřejmě je pak potřeba ještě jedna věc. Dodržovat jej! Bez výjimek a za všech okolností.
