Helen Keller: Světlo ze tmy a ticha

0
664




Helen Keller se narodila 27. června 1880 v alabamském městečku Tuscumbia. Její otec sloužil u Armády konfederace a matka byla sestřenicí samotného generála Roberta E. Lee. Ovšem žádné sebelepší konexe rodiny Kellerů nebyly nic platné, když v 19 měsících maličkou Helen postihla tehdy neznámá meningitida, která zdravému a rozvernému děvčátku navždy vzala zrak a sluch. Uvržena do světa, kterému nerozuměla a nikdo nebyl schopen jej rozklíčovat, změnila se Helen v agresivní a bezmocné dítě.

Až v roce 1886 se do rukou bezradné paní Kellerové dostala studie Charlese Dickense o výchově neslyšících a nevidomých dětí. Oční a ORL specialista Dr. Julian Chisolm je na základě této studia seznámil s Alexanderem Grahamem Bellem, jenž v těch letech s neslyšícími dětmi pracoval. S jeho pomocí byla do rodiny Kellerů vyslána osobní lektorka Perkinsova institutu pro nevidomé, Anne Sullivan. Sedmileté děvčátko a dvacetiletá učitelka tak navázaly první kontakt, jenž se přetavil v téměř půl století trvající přátelství.

První výzvou pro Anne bylo doslova zkrotit v slepé panice běsnící Helen. Jediným způsobem bylo najít cestu pro děvčátko, jak komunikovat s okolím. Prstovou abecedu Helen opakovala po vzoru lektorky, ale neznala její význam. Neznala žádné pojmy. Vše bylo jen podivné a ztracené. Opravdový zlom nastal až v den, kdy Sullivenová přivedla Helen k zahradní pumpě. Na jednu ruku jí spustila proud vody zatímco na druhé prstovou abecedou stále dokola hláskovala slovo voda. Helen pochopila. Její tvář se rozzářila a až do soumraku v euforickém štěstí nutila Anne, aby jí do ruky hláskovala názvy všech předmětů, kterých se dotknula – pumpa, země, kámen. Během několika hodin uměla Helen prvních třicet slov svého života.

Následujících šest let Helen navštěvovala Perkinsův institut pro nevidomé a od roku 1894 strávila společně s Anne dva roky v New Yorku studiem na dvou různých školách pro neslyšící. Po návratu se zapsala do Cambridgeské dívčí školy a následně na Radcliffovu univerzitu. Zde nalezla svého velkého obdivovatele, Marka Twaina, který ji seznámil s magnátem Standard Oil, Henry Huttletonem Rogersem, jenž se svojí chotí hluboce inspirováni životem mladé Helen pokryli veškeré výdaje za její studium.

Helen Keller promovala v roce 1904 a stala se tak ve věku 24 let první osobností v dějinách, která úspěšné vystudovala univerzitu, aniž by kdy viděla nebo slyšela jediný řádek či větu ze skript a přednášek. Z Helen se během několika let stala celosvětově uznávaná spisovatelka. Zcela odmítala násilí a její iniciativa stála u zrodu Americké unie veřejných svobod. Její přátelství s Alexanderem Grahamem Bellem, Charlie Chaplinem a Markem Twainem bylo postupem času doplněno o seznam dvanácti v řadě za sebou zvolených amerických prezidentů, kteří Helen pravidelně vítali v Bílém domě. S její věrnou přítelkyní Anne Sullivenovou procestovaly 39 zemí světa, kde bojovaly za lidské svobody a rovná práva. Helen Keller se stala miláčkem národů.

„Horší než být slepý, je vidět a nemít vizi.“ Helen Keller

Anne Sullivenová zemřela v roce 1936 a zanechala zdrcenou Helen s blízkosti její druhé asistentky Polly Thompson, která v domě Kellerových sloužila od roku 1914. Polly doprovázela Helen po přednáškových turné až do roku 1960, kdy podlehla následkům mozkové mrtvice. Helen strávila poslední roky svého života ve svém domě obklopena přáteli.

Za svůj život napsala dvanáct knih, z nichž první Příběh mého života byla vydána již v roce 1903. V roce 1964 jí prezident Lyndon B. Johnson udělil Prezidentskou medaili svobody. O rok později vstoupila Helen Keller do Americké síně slávy. Zemřela ve spánku v noci na 1. června 1968, 26 dnů před svými 88. narozeninami. Svým životem dávala naději celým národům a Gallupův list nejuznávanějších osobností 20. století ji zařadil na 5. příčku, před takové osobnosti jako Jan Pavel II., Mohandas Gandhi nebo Henry Ford.

 „Kráčet s přítelem tmou je lepší než jít za světla ale osamocen.“ Helen Keller

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here