Fortune: Klub ruských oligarchů a miliardářů II.

Ropný magnát nedávno začal i s prodejem lístků, od dob, kdy založil se svým týmem společnost Alfa Group, se totiž věnoval snad téměř všemu, co mohlo přinést zisk – počítače, supermarkety, telekomunikace, bankovnictví i ropa. Neohlíží se zpět, naopak, neustále vyhlíží nové výzvy. Mezi jeho ambice patří mimo jiné i založení euroasijského Vodafone. Ve světě je však pravděpodobně nejznámější díky svým investicím do neslavného spojení ruského TNK a britského BP. Ne nadarmo je tak podle magazínu Forbes 4. nejbohatším Rusem a celkově 20. nejbohatším mužem světa. Pověst, která jej provází, už tolik atraktivní není – je znám svým tvrdým přístupem jako jsou úplatky, manipulace s tiskem a další způsoby zneužívání moci.

Nejbohatší muž Ruska s odhadovaným jměním 28 miliard dolarů. Vedle ruského hliníkového gigantu Rusal vlastní jeho holding Basic Element také výrobce automobilů GAZ a další významné společnosti z letectví, stavebnictví, finančnictví atd. Rusal taktéž drží 25% podíl ve společnosti Norilsk Nickel, odkoupený od kolegy oligarchy Mikhaila Prokhorova, a to k velké nelibosti dalšího významného akcionáře Norilsk Nickelu – níže uvedeného Vladimíra Potanina. Důvodem, proč zejména Američané tohoto oligarchu i přes jeho bohatství moc neznají je jednoduchý – v roce 2006 USA zrušily Deripaskovi vízum, údajně pro jeho propojení s organizovaným zločinem. Tyto vazby však Deripaska důrazně odmítl a o vízum znovu již nepožádal.

S otcem sovětským ministrem zahraničního obchodu začal svou kariéru podobně a dostal se do vlády, poté se přesunul do průmyslového odvětví a s počátečním kapitálem 10 tisíc dolarů založil asociaci zahraničního obchodu, která vyrostla ve společnost Interros. Interros brzy vstoupil do již zmiňované firmy Norilsk Nickel, tehdy po bok Mikhaila Prokhorova. Vladimír opět potvrdil typický ruský způsob podnikání mezi oligarchy, když intrikami zamezil Olegu Deripaskovi získání větší kontroly nad největší niklovou společností a poté začal vyjednávat s dalšími ruskými podnikateli, mimo jiné i s Viktorem Vekselbergerem, o společném postupu k vytlačení právě Deripasky z Norilsk Nickelu. Zajímavé je však i politické pozadí Potanina, který byl prvním náměstkem legendárního Borise Jelcina a nyní ze svých konexí těží i pod Putinovým vlivem – je hlavním developerem infrastruktury pro olympijské hry v Soči, opět se zde potkává se svým rivalem Deripaskou.

Tím výčet časopisu Fortune končí, avšak v Rusku se nachází i další zajímavé postavy, které jsou v žebříčku bohatství časopisu Forbes výrazně vysoko.

Méně nápadný investor, své jmění 17,5 miliard dolarů, které ho umisťuje na celkové 36. místo v žebříčku Forbes, nabyl zejména díky svému podílu v plynárenském gigantu Gazprom, a také díky investici do bankovního obra Sberbank. V současné době Kerimov plánuje velké developerské projekty na okrajích Moskvy a byl letos znovu zvolen do ruské horní komory parlamentu. Na podzim roku 2006 utrpěl velmi vážná zranění poté, co ztratil kontrolu nad svým Ferrari Enzo ve francouzské Nice. Po nehodě musel absolvovat dlouhou a bolestnou rekonvalescenci.

Narodil se v Kyjevě, ale má ruské občanství, vystudoval moskevskou univerzitu. Po studiích založil s Mikhailem Fridmanem společnost Alfa-Eco – komoditní investorskou společnost, předchůdce nynější Alfa Group. V současně době je ve společnosti Alfa Group výkonným ředitelem a členem představenstva. Jeho majetek se odhaduje na 13,9 miliard dolarů, což jej pasuje na 54. příčku v žebříčku světových boháčů.

Začínal jako těžební technik v Kaspickém moři, po necelých dvaceti letech se ale dokázal dostat do ruské vlády jako ministr sovětského ropného průmyslu. O rok později převzal tři státní velká těžební pole, vytvořil Lukoil, který byl vzápětí zprivatizován Alekpetrovým managementem. Nyní má velmi dobré vztahy s Vladimírem Putinem a je jedním z posledních nezávislých šéfů ropných společností v Rusku. Od roku 2006 s Lukoilem expanduje do Evropy, východního pobřeží USA a rozvíjí nové obchody s plynem s Lybií i Irákem.