Psal se rok 1834, po divoké době dělnických střetů ve Velké Británii svítá na lepší časy, mění se politická situace a záhy na trůn nastupuje později věhlasná královna Viktorie. Avšak ještě před jejím nástupem se v nejisté době a v nepřívětivé čtvrti Londýna pouští do svého prvního podnikání neznámý a zatím bezvýznamný muž jménem Charles Henry Harrod, zakládá si obchod s čajem a asi ani on si tou dobou nedokáže představit nic jiného než jen tvrdou práci a mizerný výdělek.
Po patnáct let se věnuje svému podnikání a rozhoduje se přestěhovat do centra Londýna, život mu má změnit až v roce 1851 první Světová výstava (The Great Exhibition). Využil výjimečné příležitosti, která se již nemusela nikdy opakovat a díky popularitě výstavy a vydělaným penězům si mohl otevřít malý obchod s potravinami. Blýskalo se na lepší časy, Británie se pod taktovkou královny Viktorie stávala světovou velmocí, Londýn se rychle rozvíjel a čtvrť Knightsbridge s Harrodsovým obchodem se proměňovala v prestižní a luxusní část Londýna. Z obchodu se stal rodinný podnik a ten postupně převzal syn Charles. Ten nejenže dokázal využít potenciál podniku a pokračovat v úspěšných krocích svého otce, ale jeho úspěchy byly ještě daleko výraznější! Ambiciózní mladík rozšiřoval sortiment, obrat vzrostl padesátkrát a začala se rýsovat první specializace na náročnou klientelu. S tím ruku v ruce rostl i počet zaměstnanců. Během práce dvou generací a rozmezí necelých padesáti let se stával již obchod Harrods v místní lokalitě Londýna uznávaným a vyhledávaným pojmem.
Exponenciální růst firmy Harrods byl obdivuhodný, jenže v předvánočním shonu 6. prosince 1883 bylo vše ztraceno – celý obchod vyhořel včetně připravených zásob. Zdánlivě ztraceno! Nebyl by to houževnatý Charles Harrods, kdyby situace nedokázal využít. Bleskově zajišťoval nové zásoby, zboží okamžitě doručoval zákazníkům, ti byli spokojení, že dárky dostali včas a odměnou byl rekordní zisk. Neuvěřitelné! Pochopitelně tak vzápětí začal růst nový obchodní dům a dokonce zůstaly i rezervy pro investiční činnost – poskytování úvěrů nejváženějším klientům jako byli Oscar Wilde nebo třeba Sigmund Freud.
Není tedy s podivem, že na přelomu století byla již firma uznávaným obchodním domem a také vstoupila na burzu. Stávající budova procházela modernizací, současně se však rýsovala budova nová, s odvážnými rysy a myšlenkami na největší a nejluxusnější obchodní dům světa. Roku 1901 byl položen základní kámen a nákladná výstavba započala. Co následovalo je pochopitelné, Harrods rozšiřoval sortiment, počty obchodů, pořádal bály a plesy, byl odleskem bohatství Londýna. Jenže opět přišel zlom v růstu, druhá světová válka nedělala rozdíly a Harrods se transformovalo v manufakturu na padáky, uniformy a letecké součástky.
V poválečné éře se Harrods delší dobu vzpamatovával, a až v roce 1959 s novými majiteli a kapitálem začaly výraznější rekonstrukce s neotřelými nápady jako vytvoření vnitřní nákupní ulice do puntíku vytvořené podle reálné předlohy Carnaby Street nebo budování tematických hal. V tom pokračovala i egyptská rodina Al-Fayed, na počest staroegyptské kultury například vybudovala samostatnou egyptskou sekci, na které se podíleli dokonce i odborníci z věhlasného Britského muzea. V novodobé historii se Harrods stalo městem ve městě, dokonce s vlastní bankou nebo požární jednotkou. Denně tudy projde na 300 000 zákazníků a mezi touto záplavou můžete rozeznávat tváře například Kate Moss, Christiny Aguilery nebo třeba Madonny. A dříve sem za odpočinkem i nákupy chodívala dokonce samotná královna Alžběta II.
