Autenticita: Nepostradatelný článek šťastného života

2
517

První krok: Být naplno autentický k sobě

Začněme hovořit sami k sobě s naprostou otevřeností a upřímností! Přestaňme si cokoliv nalhávat, zavírat před nepříjemnými věcmi oči a dělat “jakoby nic”. Jedním z těžkých mantinelů k překonání zpravidla bývá vlastní minulost…

Měli jste v minulosti těžký život? Pak jste měli možnost využít té nejlepší školy. A vy jste to přes ty všechny nesnáze nevzdali a zvládli! Může to nyní znít jako zlehčování okolností, na druhou stranu však nikdy nesmíme zapomenout na to, že nezáleží na tom, co se nám děje, nýbrž na tom, jakým způsobem to přijímáme. A proto se vám dostalo taktéž mnoho velkých příležitostí poučení a posílení své osobnosti! Autenticita však ani v nejmenším neznamená distancovat se od své minulosti nebo ji zatajovat – to, kým jsme, jsme zformovali ve své minulosti, a ta je naší součástí. Nemějte na minulost vztek nebo výčitky… Kdo v minulosti prožíval skutečné peklo, může nyní s neklidem pohlížet zpět a říkat si: “Co mě ještě v životě potká?” Úplně stejně je však možné se odvážně napřímit, vypnout hruď, přidat nejhlubší možný nádech a sdělit: “Mám-li za sebou takovouto minulost a stále ještě žiju, těžko mě něco zastaví!”

Člověk je takový, jaký je, když se nikdo nedívá.

Pokud sami sobě sdělujeme to, co si skutečně myslíme a co cítíme, projevujeme své já, konáme-li jinak, ozývá se naše ego – jedna velká a superfalešná přetvářka. Uchýlení k egu má původ ve strachu být odlišný. Ve strachu, že nás nikdo nebude přijímat takové, jací jsme. Uchlýlíme-li se však k egu, odmítáme své vlastní já, naši individualitu. Štěstí a pravého úspěchu nelze dosáhnout tím, že se člověk bude snažit být tou společensky tolerovanou verzí, tím obecně přijímaným průměrem, který neexistuje! Jelikož neprojevujeme-li se navenek takoví, jací jsme uvnitř, naše duše obrovsky trpí. A zaděláváme si tím na budoucí vážné duševní potíže.

Druhý krok: Být naplno autentický k ostatním

Někomu, kdo není na autentické jednání zvyklý, může toto jednání připadat přiliš hrubé, nemístné a nespolečenské. To je však pouze prvotní dojem. Autenticita neznamená hrubost nebo nezdvořilost. Jednání autentického člověka neznamená, že pokud je mu cokoliv proti srsti, okamžitě pod náporem emoci tasí svůj kord a bezprostředně ho vpravuje do hrudi toho, kdo stojí před ním. Plnou autentičnost taktéž necharakterizuje tón a zvučnost hlasu a jiné zastrašovací manévry.

Plně autentické chování nás prověří v pro pevné vztahy naprosto podstatných schopnostech – být schopen sdělit jednu věc několika různými způsoby. Jelikož je možné skloubit své myšlenky a pocity a autenticky je vyjádřit, aniž bychom se druhého nijak dotýkali. Naučme se přizpůsobovat obsahové sdělení člověku, který je před námi. Smyslem autentického jednání není ve chvíli, když s druhým nesouhlasíme, začít jednat nezdvořile a co nejefektivněji ho odpálkovat moudrým argumentem. A to i v případě, že je nám naprosto zřejmý chybný úsudek druhého. A teď dávejte pozor! Ego se totiž v tu chvíli projeví odmítavými slovy: „To nemyslíš vážně?! Vždyť je to úplná blbost, co mi tu vykládáš!“, či podobnými. Úplně ve stejné situaci je však možné reagovat s chladnou hlavou takto: „Rozumím tvému pohledu, co si však o něm ještě promluvit?“, „Víš co? Pojďme se nad tím zkusit zamyslet společně – jistě se nám podaří vymyslet i něco navíc.“ Ego totiž touží se samo co nejvíc nažrat, naopak Já nic takového nepotřebuje. Já není závislé na tom, že ho druzí plácají po zádech a dokazují mu jeho dokonalost, avšak ego ano. A komunikace skrze Já a ego, to nejsou jen dva protiklady, to jsou dva rozdílné světy!

Někteří lidé tvými skutečnými přáteli nejsou, ačkoliv si to můžeš myslet. Jsi pro ně pouze zhmotněná forma jejich představy o příteli!

Odklizením ega a cestou projevu vlastního já lze taktéž dokonale prověřit pevnost jakýchkoliv přátelských pout, což vřele doporučujeme. Tímto způsobem může každý z nás poznat pravé přátele. Má snad cenu přátelit se s někým, před kým, když se autenticky projevíme, otočí se k nám zády? Jsou tací, ti se však přátelí pouze s vlastním obrazem o nás, ne s námi. A jakmile tento jejich obraz nejedná podle jejich představ, přestane se jim líbit a přestanou ho akceptovat. Pravý přítel vždy akceptuje projev tvého já. Možná se s ním neztotožňuje, ale akceptuje tebe a tvůj projev.

Třetí krok: V praxi chybovat, ale přesto vytrvat

Je-li to pro vás nová disciplina, připravte se, že v ní budete chybovat. Není-li, jistě také natropíte hromadu hloupostí. Pravý přítel vám je však vždy odpustí!

Proč byste se i vy měli chovat autenticky? Především budete mít klid, budete se projevovat tak, jak si v hloubce své duše přejete, a to vám přinese skutečně nadpozemský pokoj. Zbytečný stres, katastrofické myšlenky v nejčernějších barvách, strohá agrese a nezvladatelný vztek, výčitky svědomí, neopodstatněné bolesti na spáncích, bolesti částí těla – všechny tyto fyziologické projevy mají častokrát prapůvod v neupřímnosti. Díky upřímnosti máme v moci je odstranit. Buďte proto sami sebou, ne okolím vyřezávanou a skrz na skrz falešnou loutkou, která prahne po uznání a na kolenou prosí kolemjdoucí o potvrzení své vlastní hodnoty! Neboli buďte autentičtí. Moc natvrdo vyjádřené? Ano, ale neautentičnost a její následky zasazuje ještě mnohem tvrdší direkty, ač si to možná neuvědomujeme. Celý svět kolem vás se změní, uvidíte!

Tvůj úkol (nejen) pro dnešní den: Slib sám sobě, že v každé situaci budeš na 100% upřímný – jak k sobě, tak i k ostatním. Nyní desetkrát zopakuj s upřímností větu: “Dnes budu naplno autentický(á)!” a po celý den se jí řiď a dávej velký pozor na reakce druhých. Možná i ty poznáš nový svět…

2 KOMENTÁŘE

  1. Tenhle článek na mě hodně zapůsobil…myslím, že je v něm popsáno něco, co většina z nás podvědomě cítí..jeden z nejlepších, co jsem za poslední dobu četl, takže díky 🙂

  2. Pravda z tohoto článku je neochvějná a snad každý kdo tento kus četl a dokázal se vcítit byť jen na okamžik prozřel.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here