Stejně jako ve tmě nemůžeme vidět krajinu v celé její kráse, nemůžeme vidět zřetelně situaci/problém v duševní tmě: při smutku, strachu, zlosti… Negativní emoce, stejně jako tma, zahalují výhled. Poukáží sice občas na místa, která bychom za světla přehlédli (v krajině hvězdy, v duši sílu, odhodlání), ale zahalí barvy, křivky, detaily… V takovém případě, kdy není přehled – viditelnost, nečiňme velká rozhodnutí, pokud nejsou nezbytně nutná.
Ráno moudřejší večera
Známé přísloví nabádá ke zdrženlivosti ve chvílích „tmy“. Vyspíme-li se, uvidíme vše jasněji. Nemusí se ale nutně jednat o spánek, stačí si jednoduše vzít na zpracování emocí a problému čas, nabrat energii.
Nic se nejí tak horké, jak se uvaří
Opět přísloví právem uklidňující duše se sklony k hysterii a k unáhleným činům. I pokud to vezmeme naprosto lidově z kuchyně. Než doneseme sousto k ústům, jeho teplota klesne, i kdybychom jedli z hrnce. Jestliže navíc zvládneme sousto pofoukat, naservírovat, případně aspoň chvilku posečkat, uvidíme, že ho mnohem lépe strávíme a především si ho dokážeme vychutnat. Ovšem, stejně jako trable, nenechme jej zcela vychladnout – to by byl zase druhý, taktéž nevhodný, extrém.
Trpělivost a sebekontrola jsou z části dědičné, z části modelované dětstvím, z části mohou být formované i v dospělosti. Ačkoli psychologové a vědci vedou spory, o jak velké díly jde, respektive do jaké míry se může zralý jedinec sám, eventuálně za pomoci „vycvičit“, z mnoha životních příběhů lze odvodit, že ta část, která je takřka po celý život variabilní, představuje dostačující prostor k seberozvoji, k pozitivní změně v přístupu k problémům a karambolům.
Špatná psychika nemůže udělat dobré rozhodnutí ani náhodu. Vlastně… jen náhodou. Na tu však nelze spoléhat, proto pamatujme, že i ve špatné situaci můžeme mít mysl čistou, klidnou, navíc pozitivně naladěnou. Až tehdy můžeme moudře rozhodovat, plánovat. Jak poznáme, že jsme způsobilí pro reakce/akce? Cítíme se klidně, vyrovnaně, jistě. Nic nás akutně “nebolí” – bolest nás neovládá.
Oheň, který nemůžeš uhasit, přesměruj
Vřou-li v nás negativní emoce a nutně potřebujeme vypustit páru, směřujme ji tam, kde nezpůsobí škodu. I když se staneme nedobrovolně členy konfliktu, nepřilévejme olej do ohně (přísloví).
Co negativní emoce tlumí nebo přesměruje na správnou cestu?
- Běh či jiná sportovní aktivita
- Jídlo, pití (v rámci možností zdravé, nealkoholické!)
- Spánek
- Koupel
- Procházka
- Hudba, tanec
- Počítání, čtení, malování, psaní – mozek zaměstnáme jinými úkony a získáme perspektivu
- Vypovídat se/vypsat se (nikoli agresivně)
Problémy musíme řešit, ale vyvarujme se zkratkovému jednání. Afekt není omluva. Využijme prostor a čas, který daná situace (někdy nepříliš viditelně) skýtá. Mohou to být vteřiny, minuty, hodiny, dny… Dopřejme si čas – adekvátně okolnostem i našemu stavu. Někdy postačí zklidnit dech, myšlenku před vyslovením nebo činem v hlavě minimálně dvakrát prověřit… A opět se dostáváme k dalšímu známému přísloví: Dvakrát měř, jednou řež.
I slov si je potřeba vážit
Pokud v nás něco rezonuje, vyvolá v nás například zlost, musíme si nejprve ujasnit PROČ. Viníkem nepříjemného pocitu totiž nemusí být stimul – podnět sám o sobě, ale něco v nás, na čem musíme zapracovat a takto se to připomnělo. Ninon de l’Enclos cice pronesla kultovní hlášku: „Copak vím, co si myslím, dokud neslyším, co říkám?“ kterou pobavila davy a zároveň se stala odstrašujícím příkladem: unáhlenost má následky plus působí nerozumně. Bleskurychlé tasení nadávek či vynášení soudů není výsadou vyrovnané mysli, proto važme slov, která vyřkneme. Tradičně: nejdříve mysleme, pak hovořme, poté jednejme.
3 tipy, jak předejít zbytečným hádkám
Umění vidět za roh aneb ve všem hledejte smysl
„První věc, která nás napadne, je správná!“ Toto rčení směřuje k intuici, nikoli k jednání v afektu. Intuice vidí, afekt nikoli. Intuice: hledáme sever se zavřenýma očima. Afekt: hledáme sever, zatímco se ve tmě rychle a kličkujíc kutálíme z kopce s nerovným povrchem v nafouklé kouli.
Dokážete zachovat chladnou hlavu, empatii a úroveň i ve vypjatých situacích?
