U většiny lidí se projevuje božský syndrom, a to nejčastěji ve dvou formách. Ačkoli se náboženství vesměs shodují v tom, že Bůh je v každém z nás, kdekdo doufá, že v něm je ho trochu víc… Že on může měnit lidi, má vždy pravdu a je jen krůček od toho, aby měl sochu a svůj vlastní státní svátek (jó, to zní skvěle)! Kdy své božství efektivně využívat a kdy se naopak krotit?
-
Mohu Tě změnit
„Ukážu/řeknu, jaký má být a takový bude.“ Zde narážíme často velmi tvrdě. Lidé se do 26 let vyvíjí fyzicky i psychicky. Poté je již dílo dokonáno a jen se formují zvyky a pracuje se na cestách, ke kterým se člověk sám nasměroval – vyvinul. Ale ani, pokud se náš subjekt pyšní věkem pod 26 let, nemáme vyhráno. Prof. Dr. Jens S. Asendorpf tvrdí: „Osobnost člověka je podle mého poznání asi 50% určena geneticky a z 50% výchovou, respektive podmínkami prostředí, v němž člověk žije.“ Teorie tohoto psychologa se shoduje s mnohými dalšími kapacitami z oblasti, snažme se tedy brát jako holý fakt, že cca 50% je pevně dáno a to, i kdybychom se postavili na hlavu a natřeli na zeleno, nezměníme.
Typické příklady můžeme vidět v partnerských vztazích, rodině, ale i na pracovišti.
„On/Ona se kvůli mně/rodině/práci změní!“ toť zrádná idea, na kterou spoléhají buď příliš sebevědomí, nebo ti, kteří naopak sebevědomí nemají žádné. Změnit/přizpůsobit si člověka se jeví stravitelnější, než se naučit pracovat s tím jaký je, nebo si dokonce připustit, že půjde jinou cestou než my. Vidíme to, co chceme vidět a věříme tomu, čemu chceme věřit. Změna, která často hraničí s ovládáním, některým připadá jako snadnější a jistější způsob spolupráce, vztahů… Což se vždy ukáže jako chybný krok. Holt, ne vždy je lehčí cesta správná. Proto mějme na paměti skutečnou podobu jedince a pár pomocných bodů:
- Potlačená povaha jednou vybouchne (a své „věznění dá okolí řádně sežrat).
- Zákazy nejsou všemocné, naopak mohou vyvolat rebelii.
- Z přetvařování žádné opravdové plody nikdy nevzejdou, jen se ztrácí čas:
iluze může vytvořit opět jen iluzi. - Nesoulad je znamení, že to tak nemá být (např. že tomu vztahu není dáno).
Oproti tomu v symbióze netřeba velkých změn – organismy si prostě sednou.
Co lze změnit?
Můžeme podpořit! Pokud má dotyčný k něčemu predispozice a jen se ostýchá.
Návyky, které souvisí s určitou činností, ale ne s povahou a morálními hodnotami, můžeme přizpůsobit.
Být vzorem, motivovat, mít rád, mít jasný směr, do kterého se dotyčný (pokud CHCE být s námi!) musí zařadit.
-
Mé myšlenky jsou ty správné (mám vždy pravdu)
Lékaři, učitelé, politici, šéfové, rodiče, dominantnější z páru apod. mají často tendence upínat se JEN ke svému názoru a dokonce jej vnucovat okolí. Pravda je relativní pojem, na jednu událost se lze dívat z vícero úhlů. Přesto se někteří rádi nejen chopí žezla a kralují, ale do druhé ruky uzmou hůl z prastarého stromu VĚDĚNÍ a poučují, káží.
V každém dřímá mudrc, který je přesvědčen, že činí vše správně. A je tomu dobře, neboť jinak bychom neměli žádné mantinely v jednání, morální hodnoty, svědomí, cíle, motory… Omyl nastává v okamžiku, kdy se názor jedné hlavy vnucuje hlavě druhé jako jediná možnost. Jedinečnost každého z nás tkví právě v tom, že se na svět díváme trochu jinak. Opravdové vztahy stojí na hledání a nalézání dalších jedinečných lidí, se kterými se shodneme (bez nátlaku a manipulace), ve věcech pro nás zásadních.
„Cokoli slyšíme, je názor, nikoli fakt.
Cokoli vidíme, je úhel pohledu, nikoli pravda.“
Marcus Aurelius
Tip: Chcete se odreagovat, zamyslet i pobavit? Film Božský Bruce nabízí humor i hlubší smysl. Poukazuje na to, že ani všemocný není všemocný a že autenticita a jedinečnost jsou jedny z nejpodstatnějších vlastností.
//
