Etiketa: Cesta hromadnou dopravou

Často se v hromadné dopravě řeší děti, senioři a bezdomovci. Ratolesti by neměly být hlučné, důchodci by neměli „překážet“, bezdomovci zapáchat… Toto ale nejsou předměty našeho hlavního zájmu a už vůbec ne našeho seberozvoje. Opravdový prostor pro zlepšení je jinde než ve zkoumání těch nejzranitelnějších a handrkování, zda vozit hlasité děti výhradně osobními vozy, taxíky, koňským spřežením, popř. pod sedativy, aby náhodou nerušily v meditaci spolucestující. Zda babičky a dědečkové musí vychytat pouze dobu, kdy jsou dopravní prostředky prázdné, nebo zda mají lidé bez domova zkrátka smůlu a v zimě se mohou zahřát pouze lidovým tancem. Nikdo z vnějšku nevidí pod povrch, jak mají ostatní lidé podmínky ztížené, proto je namístě především tolerance. My se zaměříme na běžné, snadno ovlivnitelné přešlapy, jejichž eliminace výrazně přispěje k lepšímu cestovnímu komfortu.

Vstup

Zde platí, že výše postavený má přednost (žena před mužem, výrazně starší před mladším…) Při čekání ve frontě je většinou postupnost dána samovolně, ovšem jsme-li vedle sebe/poblíž, nepředvádíme dětinské přetahování, tlačení, ani kozácké tance, ale řídíme se tímto běžným pravidlem. Výjimku tvoří obtížně dostupné prostory. Pokud je například žena s mužem souběžně u dveří a autobus přetéká cestujícími, muž může ženě pomoci razit cestu, tedy jít s ní/před ní, vytvořit jí v davu bezpečné místo. Ovšem jedná se pouze o krizovou situaci, kdy oba musí tímto spojem nevyhnutelně jet. Ideálnější je počkat si na další.

Pokud jsou v roli schůdky, platí pravidla jako u chůze po klasických schodech. Znamená to, že muž a výrazně mladší by měli jít vždy níže.

Příklad: Žena vstupuje první, muž jde po schůdkách za ní. Muž jde dopravním prostředkem první, hledá vhodná místa (cestují-li spolu), nebo v dopravním prostředku ustoupí ženě, aby si mohla najít místo (cestují-li zvlášť). Při výstupu jde muž první a poskytuje tak bezpečný sestup ženě, která jde za ním.

I v případě krátké sukně jde muž níž, avšak těsně za ženou, aby ji neuváděl do rozpaků. Vhodným gestem je také nabízená opora, která ke scházení ze schůdků patří. Žena oporu může přijmout, ale nemusí.

Pamatujme, galantnost nemůže fungovat bez asistence dámy, váha pravidel etikety není nesena pouze pánem. Žena by měla dát muži příležitost být gentlemanem, nechat ho stisknout tlačítko dveří/otevřít dveře, proklestit jí cestu davem z nebo do dopravních prostředků, poskytnout jí bezpečí při chůzi i pohodlí při jízdě.

Nelze zapomínat ani na to, že přednost mají vždy ti, kteří vycházejí před těmi, kteří vstupují.

„Slušnost je chvályhodná vlastnost, která nás nic nestojí.
Nanejvýš někdy místo k sezení v přeplněné tramvaji.“
Carl Zuckmayer

Usazení

Pamětníci a dámy mají přednostní právo, a to nehledě na pořadí při vstupu do autobusu, tramvaje, metra apod. I když muž jede již pátou stanici a své místo má zahřáté, jakmile vstoupí žena nebo výrazně starší člověk, měl by místo uvolnit. Často se babičky a dědečkové zlobí na mladé slečny a paní, že je nepustí sednout – pokud zde ale nejsou samé ženy, je toto ohleduplné gesto na muži (přednostní sedadla snížená a u dveří jsou výjimkou, zde by měla místo uvolnit i žena výrazně staršímu pro jeho komfort, ale pokud je ve stejné vzdálenosti sedící muž, je to opět na něm).

„Gentleman je muž, který neflirtuje aspoň se ženami,
které nechává v autobuse stát.“
Monika Peitschová

Nabízené místo by se mělo vždy přijmout. Je-li nabízeno matce s dítětem, měla by si na něj sednout ona a posadit si ratolest na klín. Pokud je dítě větší, mělo by u ní stát.

Zavazadla

Nejen pro pohodlí vaše a pro bezpečnost obsahu, ale především pro bezpečnost ostatních je nutné ukotvit zavazadlo ke svým nohám (v kupé do úložného prostoru). Do dopravního prostředku již vstupujeme s volnými zády a těžkými rukami – pozor, sundat už daleko od dveří a cestujících! Ano, i tu opravdu velkou krosnu, kterou jste nasazovali za asistence třech přátel a posměchu dvou nepřátel, musíte sundat – nandat až venku, ve volném, bezpečném prostoru. Kabelky a malé tašky přes rameno si bez problému můžete ponechat v aktuální poloze, s většími zavazadly neprodleně na zem a přidržovat. S objemnými zavazadly nehledáme to nejlepší místo, ale nejbližší místo, kde nepřekážíme.

Připravit se na jízdu MHD je jako chystat se na rande se všemi cestujícími, proto je důležité být vždy čistí, upravení, milí. Pomáháme těm, kteří to mají těžší (senioři, hendikepovaní, matky s dětmi…) a v žádném případě na nikoho nespěcháme. Kouzlo etikety tkví v tom snést chybičky ostatních s úsměvem a grácií. V žádném případě se proto nepouštíme do konfrontací ani vysílání negativních emocí. Vždyť pojede další…

„Jen ten je opravdový humanista, kdo miluje lidi i tehdy,
když se s nimi setká v přeplněné tramvaji nebo autobuse.“
Autor neznámý

Pozn.: Výrazně mladším není myšleno mládí vs. střední věk (pětadvacetiletá žena neuvolní místo padesátiletému muži, on by naopak měl uvolnit místo jí). 

Zajímavost: Zdravit by měl první řidič, neboť je společensky níže (náš zákazník, náš pán), a to i když nastupují děti a řidič je téměř v důchodovém věku. Na pozdrav vždy odpovíme (min. úsměvem + kývnutím). Chceme-li si koupit jízdenku nebo se na něco zeptat a řidič nás zatím nepozdravil, neostýcháme se pozdravit první.

Zdroj inspirace: Nová velká kniha etikety (Ladislav Špaček)