Svůj první drive-in otevřeli v roce 1937, na východ od Pasadeny. O pár let později podstatně větší v San Bernardinu. A tato restaurace ve tvaru osmiúhelníku, začala prosperovat víc než dobře. Její majitelé, bratří McDonaldové, se díky tomu nastěhovali do nejkrásnějšího domu ve městě s 25 pokoji a byli prvními, kdo jezdili nejnovějšími Cadillaci. Už v roce 1948 nashromáždili větší bohatství, než o jakém sami snili.
Ale brzy na to se restaurace dostala do problémů. A to jak do finančních, tak také svou reputací. Zákazníci byli jen teenegeři, zaměstnanci se střídali jak na běžícím páse a o spotřebě rozbitého nádobí ani nemluvě. Bratři si uvědomovali jedno, nenastane-li brzy změna, mohou se se svou restaurací jednou pro vždy rozloučit.
Rozhodli se pro radikální řešení. Restauraci na 3 měsíce zavřeli. Přijali novou koncepci a vytvořili tak prototyp restaurace, který známe dnes. Kuchyně byla přizpůsobena masové produkci a velmi krátké přípravě jídel. Rozložili proces přípravy jídel na řadu jednoduchým úkonů, aby nemuseli nováčky příliš dlouho zaučovat do všech procesů. A aby zákazníka stihli obsloužit do 30 vteřin a rychleji, začali připravovat a balit jídlo ještě před objednávkou. Ne tedy po ni, jak bylo do té doby zvykem. A nádobí a příbory začali používat jen na jedno použití. Díky tomuto konceptu a přípravy jídel jak na běžícím páse, tak vznikl nový typ restaurací, jaký doposud neexistoval.
„Zdá se, že úspěch je z velké části záležitostí vytrvalosti poté, co ostatní už to vzdali.“ W. Feather
Nemyslete si však, že se nový typ restaurace rychle chytil. Nešlo to ze dne na den, zpočátku to vypadalo, že nový koncept nevychází. Museli čekat 6 měsíců, než dosáhli stejných obratů jako před novou koncepcí. Ale byli vytrvalí a to se jim vyplatilo.
Najednou začala restaurace přitahovat jiné zákazníky než doposud. A to rodiny s dětmi. A oni se zase vyšvihli na vrchol a dál si užívali svůj snový život. Jen měli stále jeden problém. Jaký? To se brzy dozvíte v našem připravovaném článku.
