Podívejme se například na vztah 2 lidí. Jaký je normální vývoj vztahu? Nejdříve někoho poznáte a začnete ho mít rádi, časem se zamilujete. Poté si najdete společné bydlení, čímž zjistíte, zda vám to spolu vyhovuje. Pokud ano, vezmete našetřené peníze a uděláte pohádkovou svatbu, možná stihnete pár dovolených, a pak přijdou na řadu děti. Ano, to je normální a většina lidí se toho drží. Zkusme druhý pohled.
Jenže… Představte si, že někoho poznáte. To, co cítíte v jeho blízkosti, se nedá snad ani slovy popsat, chce se vám smát, srdce bije takovou rychlostí, jako by se mělo rozskočit. Po dvou týdnech nádherných večerů, při loučení u dveří, vám řekne: „Co kdybychom spolu bydleli? A když nám to vyjde, co kdybychom se za rok, přesně v tento den vzali?“ Extrémní? Šílené? Všechno člověku přímo křičí ne! Hlava, logika, výchova. Takhle to zkrátka nechodí… Jenže srdce říká ano. Proč plánovat, proč čekat? Na vás leží ta volba. Kdo však nic nezkusí, nic nezíská.
„Někdy je nejlepší rozhodnutí to, o kterém příliš nepřemýšlíme, ale prostě se ho rozhodneme udělat.“
A náš pracovní život? Zde vládne pevnou rukou model dobře se uč a pak si najdi jistou práci s fixním platem. A co my uděláme? Posloucháme. Studujeme základní školu, následuje střední, pak jdeme případně na vysokou, ani ne často kvůli nám, ale kvůli snům našich rodičů. Může snad být pro rodiče větší čest než bavit se známými o tom, jak jejich syn, jejich holčička dostala titul inženýra? Taková pocta pro rodinu. A pak si najdete práci, možná vás ani tak nebaví, ale máte tam určitou jistotu a fixní plat. Jste tam 20 let a oni vám postupem času přihodí několik tisícovek k výplatě. Následně po dalších 30 letech jdete do důchodu v domnění, že se o vás stát postará. Opravdu tohle chcete? Opravdu chcete žít takovýto život se snadno odhadnutelnými výsledky? A kam zmizely vaše sny?
Proč máme tendenci zůstávat v práci, která vás nebaví a brání nám v realizaci snů? I ve vás dřímá odvaha – odvaha jít si za svým. Jenže, jak nás spousta lidí kolem učí o dokonalosti, máme tendenci o věcech až moc přemýšlet, naplánovat je do detailů a čekat, až vše bude perfektní. A teprve poté se do toho pustit. Jenže, čím víc přemýšlíte a plánujete, tím víc zjišťujete, kolik toho neznáte.
Chyby nedělá jen ten, kdo nedělá vůbec nic
Takhle uplyne pár dní, nakonec možná i pár let, až už bude příliš pozdě. Neboť odvaha s postupem času a s čím dál větším váháním mizí v nedohlednu. Ano, plán je důležitý, ale nesmí vás zbytečně brzdit. Nebo vás snad brzdí strach, strach z neúspěchu, nebo že uděláte chyby. To se vážně domníváte, že až budete umět všechno, že se chyby nedostaví? Tak zrovna v tuto chvíli se jedné závažné chyby dopouštíte! Protože chyby se zkrátka stávají, provází nás celým naším životem a to jen z jednoho důvodu – abychom se stále zlepšovali. Každý, kdo je úspěšný, dělal chyby. Jediný rozdíl, který ho oddělil od těch neúspěšných, byl, že ho nezastavily a poučil se z nich.
Tak na nic už nečekejte, dělejte věci tak, jak je cítíte! Někdy je lepší zapomenout na všechno, co nám okolí říká, a raději jednat podle svého neovlivněného názoru a pocitu. Protože právě pocity nám ukazují tu správnou cestu, abychom prožili krásný a úspěšný život.
