Marlenka: Sladká odměna za vytrvalost

Za mnohým úspěchem stojí docela obyčejná prvotní myšlenka. Za její realizací pak pevné odhodlání a hlavně: trpělivost a vytrvalost. Nejinak tomu bylo i u vzniku sladkého fenoménu kaváren a restaurací – lahodného medovníku Marlenka. Arménský designér a bytový architekt Gevorg Avetisyan, podnikající už několik let na Severní Moravě, chtěl pomoci své sestře Hasmik Avetisyan při jejích začátcích v nové zemi. Nechal se inspirovat připomenutím něčeho, co v jeho rodné zemi bylo zcela běžné, ale v České republice mu chybělo. A co jeho sestra uměla nejlépe ze všech. Stesk po domácím dortu pak nastartoval boom, který pomohl nejen sestře, ale celé jeho rodině. Zatím však nepředbíhejme.

Abychom se v medovníkové mánii vyznali, je třeba vysvětlit, jaký je rozdíl mezi Medovníkem a Marlenkou. Oba jsou originály, doprovází je stejná idea, ale každý chutná jinak. Za Medovníkem stojí jméno Marianny Khibovské. Ruská chemička, která se s manželem přistěhovala do Prahy v roce 1996, byla na trhu první. Jako žena v domácnosti ráda trávila čas v kuchyni a když na oslavě svých narozenin servírovala medovník podle starého ukrajinského receptu, její známý – majitel mexické restaurace – se do zvláštní medové chuti okamžitě zamiloval. Rozhodl se medovník nabízet jako sladkou tečku za svými mexickými specialitami a jeho zákazníkům zachutnalo. Marianna pekla a pekla, až zjistila, že vlastně nedělá už nic jiného. Pronajala si s manželem pekárnu, kde začali péct i chleba. Medovníky jejich distributoři brzy rozšířili do dalších kaváren a restaurací i mimo Prahu. Dostal se až ke Gevorgovi  Avetisyanovi, kterému připomněl podobný dort podle starého rodinného receptu. Vzpomněl si, že sestřin dort mu chutnal mnohem víc.

V té době Gevorg Avetisyan už několik let pobýval ve Frýdku-Místku, kam odešel i s rodinou z Arménie. Hned po emigraci se vrhl bezhlavě do podnikání jako majitel herny-baru Admirál a když se nevyhnutelně blížil krach jeho podniku, obrátil se podle jeho slov na Boha. Slíbil mu, že nechá zrestaurovat a pozlatit kříže na kostele Svatého Jošta, u kterého rád sedával. Můžeme to nazývat všelijak. Pravdou je, že se mu poté začalo dařit a svůj slib splnil. Chvíli po obratu k lepšímu za ním přijela jeho sestra Hasmik. Když už rok nemohla najít práci, Gevorg ji po vzpomínce na domácí dort požádal, aby jich několik upekla a začal je nabízet po místních kavárnách a restauracích. Začátek byl těžký, dorty nabízel bez krabic, paragonu, zabalené v novinách a odmítnutí bylo více než objednávek. Nechtěl se však vzdát, byla by to prohra i pro sestru a tak jednoho dne vezl do Ostravy objednaných 100 kusů dortu. Ten den si dodnes pamatuje, protože potom přišel další den, kdy jeden odběratel si nechal upéct rovnou 10 celých dortů. V tu chvíli si Gevorg uvědomil, že jeho myšlenka začíná nést ovoce. Odtud už poptávka rostla prudce nahoru a Gevorg se sestrou nazval medový dort Marlenkou po své matce a dceři. Od roku 2003 jej začali oficiálně prodávat pod jejich společností MIKO International. Svým vzhledem a chutí brzy oslovil mnoho spokojených zákazníků a následovala rychlá řetězová reakce. Od kavárenských stolečků se už několik let dennodenně ozývá: “Kávu a Marlenku prosím!” A nikdo už zvědavě nesleduje, co že si to někdo objednal.

Od roku 2005 ručně vyrábějí medovou pochoutku v bývalé kuchyni domova důchodců. Denně vyrobí 3000 dortů a zaměstnávají téměř 100 lidí. Právě mají hotové plány na novou halu, do níž chtějí investovat 250 miliónů korun. Tam bude také automatizovaná linka, která jim umožní vyrobit dvojnásobek dnešní výroby. Začínají expandovat do Anglie, Maďarska, Německa a dalších zemí, takže kapacitu pro výrobu budou potřebovat. Dnes už mají v nabídce dorty dva. Medová Marlenka dokáže vytvořit v chuťových buňkách zážitek prosycený vůní medu, vlašských ořechů, čokolády a karamelu. Všechny korpusy několikaposchoďového dortu se spojují lahodným karamelovým krémem až po závěrečnou vrstvu, která je tím největším lákadlem. Atestace potvrzují její čerstvost po 25 dní až při 25 stupních Celsia. Kakaová Marlenka má bohatou chuť kakaa a zahuštěného mléka, vydrží až 20 dní a je stejně chuťově výjimečná. A teď perlička na závěr: neobsahují žádné chemické přísady, jedinou konzervační látkou je právě med! Ten také není ledajaký, dodávají jej zásadně včelaři z Beskyd. 

 Mimochodem Marianna Khibovskaja Marlenku jako konkurenci svému Medovníku nevnímá, protože každý recept je jiný. Kopírování jejich originálů se nakonec ani jeden z nich nevyhnul, ale bez většího úspěchu. Marlenku je těžké napodobeninami pokořit. Pyšní se nejen výbornou recepturou, ale rodina Avetisyanů do ní vložila srdce a kus rodinné historie. Svou vytrvalostí nám přinesla nekonečný požitek a prvenství na sladkém trůnu si udrží ještě dlouho.