Neměl lehké dětství. Narodil se roku 1890 v Henryville, malém městě ve státě Indiana. Jeho otec zemřel, když mu bylo šest. Zanechal po sobě ženu a pět potomků. Matce nezbylo než jít pracovat a děti se tak musely starat o domácnost samy. Právě tehdy se naučil Harland vařit. Tahle činnost ho nepřestala bavit ani později, když se v sedmé třídě základní školy rozhodl ukončit docházku a jít něco udělat se svým nepříznivým postavením. Vystřídal spoustu zaměstnání. Byl pomocníkem na farmě, hasičem, na chvíli byl i v armádě. Nakonec si pořídil benzínovou pumpu v Kentucky. Ani tam nezapomněl na to, co ho nejvíc bavilo – na přípravu jídla. Obzvlášť mu šla pečená kuřata. Šla mu tak dobře, že je začal nabízet hladovým motoristům. Jeho vedlejší činnost byla tak úspěšná, že Sanders brzy prodával málem víc kuřat než litrů benzínu. Nedalo se nic dělat, bylo třeba si vybrat: buď auta, nebo vaření. A Harland si vybral. Svoje aktivity přesunul do blízkého motelu s restaurací, kde mohl obsloužit až 142 zákazníků. Během let vyvinul speciální recept na pečení kuřete, obsahující jedenáct ingrediencí. Výsledek stál za to. Dokonce tak, že mu podlehl i samotný guvernér státu Kentucky Rubby Laffoon. Roku 1935 udělil Harlandovi prestižní hodnost “plukovník Kentucky”. To se Sandersovi moc líbilo. Ačkoli hodnost nepřinášela žádnou exekutivní pravomoc, používal ji před jménem a řádně ji využil k propagaci činnosti, za kterou ji dostal. Stal se tak vlastně kulinářským plukovníkem. Zvolil si i “uniformu”; rozhodl se pro vizáž jižanského gentlemana.
Počátkem padesátých let mu provoz motelu překazila dálnice Interstate 75, která odvedla hlavní dopravu z Corbinu a sebrala mu tak zdroj příjmů. Co se dalo dělat. Harland musel svou živnost chtě nechtě zavřít a odejít do důchodu. Penze mu byla vyměřena ve výši 105 dolarů měsíčně. Peníze se hodily. Po předcházejících problémech mu jich moc nezbývalo. Mohl tak konečně dožít v klidu a míru. Bačkůrky, houpací křeslo, klídek. Znáte to.
V klidu? V míru? Plukovník Kentucky? Tak to ne! Tohle pro Harlanda Davida Sanderse nebylo. Rozhodl se důchod použít k dalšímu prosazení svého receptu. Pilně vařil, obcházel místní malé restaurace a ústně domlouval prodej svých kuřat. Jeho cena byla 5 centů za kus. A zase se mu začalo dařit. Zájem i tentokrát utěšeně rostl. Bylo jasné, že odchod do ústraní nebude mít příliš dlouhé trvání. Neměl. Roku 1952 otevřel v Utahu za finanční podpory zkušeného kolegy Peteho Harmana první restauraci, sloužící výhradně Harlandovu kulinářskému umění. Jméno dostala podle hlavní speciality – Kentucky Fried Chicken – KFC. Oba dva společníci netoužili zůstat pouze nějakými lokálními hospodskými, a tak brzo začali otevírat další pobočky v jiných městech. Nakonec se rozšířili po celých Spojených státech.
V současnosti už řetězec KFC působí na celém světě. Sanders díky tomu prožil velice aktivní stáří. Do opravdového důchodu odešel až v osmdesáti. Ovšem ani pak nebyl závislý na nějaké rentě od státu. Šestnáct let předtím (v roce 1964) prodal svoji společnost za velice pěkné 2 miliony dolarů (tj. přibližně 10.7 dnešních!). Ale ani když se blížila devadesátka, nezmizel z myslí lidí. Až do smrti neváhal svým výrazným vzhledem propagovat firmu, které dal život. Ostatně díky logu firmy, na němž je vyobrazen, zůstane v povědomí i budoucích generací.
Harland Sanders zemřel roku 1980 ve věku 90 let, jako velká legenda nejen stravování, ale i podnikání. Jeho pečené kuře se stalo jedním z nejpřísněji střežených obchodních tajemství. Tajemství jeho přípravy bylo poodhaleno novinářem Williamem Poundstonem až roku 1983, tj. 3 roky po smrti tvůrce receptu. Ten je nyní znám nejen v rodné Americe, nýbrž po celém světě. Příznivci japonského baseballového klubu Hanshin Tigers dokonce věří, že díky poškození jeho sochy roku 1985 a následné kletbě nebyli schopni jejich miláčci zvítězit v šampionátu. Bez Sanderse by prostě nebyl svět takový, jaký je teď.
