Například ve světě populární hudby. K podobě, kterou známe, přidává vlastní specifickou poetiku a nebývalou sílu emocí. Najdeme zde mnoho inspirujících příběhů. Jeden však ční nade všechny. Je to příběh člověka, který nejen že měl velký talent a dovedl se o něj podělit, ale neváhal ani jako majitel vlastní společnosti pomoci oboru dále se rozvíjet a posunout ho snad ještě dál, než se mu to podařilo jako hudebníkovi. Dámy a pánové, seznamte se s Yoshikim Hayashim.
Pokud s ním mluvíte, působí jako plachý člověk, pokud však jde o práci, poznáte ho v jiném světle. S velkým temperamentem pracuje na úspěchu kapel, které produkuje, a sám neváhá vlétnout na pódium a pořádně se odvázat. Ovládá hru na bicí, piáno a klávesy. Nevydrží na jednom místě a snaží se posunout hranice svého úspěchu dál a dál.
O svém dětství mluví jen málo. Ví se, že jeho rodiče měli obchod s oblečením. Jeho otec spáchal sebevraždu v roce 1975, když bylo Yoshikimu deset. Hlavní tíhu odpovědnosti za mladého hudebníka pak převzala matka. Stála i za jeho ranými úspěchy. Její syn totiž založil s kamarádem Toshim skupinu X a přesto, že se jim podařilo vydat singl, s kompletním albem to nevypadalo nadějně. Paní Hayashi proto obětovala svůj obchod, aby mohl Yoshiki vydat debutové album vlastními prostředky. Byla to dobrá investice. Album mělo úspěch a podařilo se vytvořit fungující nahrávací společnost jménem Extasy Records. X později přešli k Sony Records a pod jeho křídly vypustili album Blue Blood, jímž ovládli Japonsko.
Extasy Records ale rozhodně nepřestala fungovat. Naopak její zakladatel ji pilně spravoval dál a brzy z ní udělal uznávaného činitele v oboru. Stala se oblíbenou zejména proto, že neváhala dát příležitost nadějným talentům, kteří zatím nebyli dostatečně známí, aby získali kontrakt u konzervativnějších labelů. Že některé z nich měli velice slušný úspěch snad není třeba dodávat. V současnosti pro ně není problém od jedné desky jenom v Japonsku prodat milion kusů. Yoshiki měl nadále úspěch i jako hudebník. Jeho X-ka byla proslulá jednak hity jako Tears a Endless Rain, jednak svým extravagantním zjevem, zahrnujícím silný make-up a účesy, při kterých se člověk diví, že jejich nositelé mohli vůbec stát rovně. Jen málo umělců na světě dokáže kromě své tvůrčí kariéry řídit i úspěšnou firmu. A to on dovedl. Extasy Records i X se staly jeho chloubou. Pro svoje chráněnce vytvořil festival v Osace, sám koncertoval v obřím stadionu Tokyo Dome.
Vše hezké ale netrvá věčně, a tak se roku 1997 musel vzdát účasti ve skupině X, která se vinou odchodu Toshiho rozpadla. Pokus o vytvoření podobného projektu s dalším bývalým členem skupiny Hideem nevyšel, protože Hide roku 1998 za nevyjasněných okolností zemřel. Yoshiki nesl ztrátu přítele a skupiny velmi těžko. S vystupováním nepřestal, ale už to nebylo to co dřív. Smutek se snažil zahnat ještě intenzivnější prací v Extasy Records. Jak sám vzpomíná, jednu dobu produkoval až 10 kapel současně! Začínající umělci se u něj měli dobře. Dostali příležitost a pokud se jim dařilo, mohli to zkusit u jiné firmy. Yoshiki se nezlobil. Jako umělec je chápal, a hlavně, dokázal je vždycky nahradit novými, minimálně stejně talentovanými lidmi. Největší úlovek se zdařil roku 1999, kdy podepsal smlouvu s tehdy ještě poměrně neznámou skupinou z Osaky. Díky nim dostal do rukou talenty, kterým pomohl tam, kam se dostal sám s Xkami. Tato skupina se jmenuje Dir En Grey. V zemi vycházejícího slunce je legendou a drápky zapustila i v USA. Se svým (dnes již bývalým) producentem jsou přátelé na život a na smrt a když jen trochu mohou, jsou spolu v kontaktu. Do USA zamířil i sám Yoshiki. Roku 2000 tam expandoval svoji Extasy Records. Jeho americké pobočky produkují několik úspěšných interpretů a používají luxusní nahrávací studio v Severním Hollywoodu, které zaujalo i takové legendy, jakými jsou Metallica a Van Halen. A štěstí se na Yoshikiho usmálo i po umělecké stránce. Koncem tisíciletí (v r. 1999) se mu dostalo pocty hrát na desátém výročí vlády japonského císaře Akihita.
V “běžném” tvůrčím životě se Yoshiki rozhodl pustit do projektu Violet UK (UK- Underground Kingdom). Mělo by se jednat o pestrou a velice progresivní směsici žánrů, kterou si splní hudební sny, se kterými to dosud nestihl udělat. A ke všemu to nakonec vypadá, že ani s rozpadem X to není tak žhavé, jak to původně vypadalo. Budoucnost je zkrátka růžová a pokud zrovna nepracuje, je Yoshiki zahrnován vděčností lidí, kterým dopomohl k úspěchu.
