Co se vlastně skrývá za celosvětovým úspěchem mladíka, který kraluje od sporáku? Samozřejmě velká píle, zručnost, ale i fakt, že Jamie se zkrátka objevil ve správný čas na správném místě. A nemálo dam bude souhlasit, že i za vzhled „kluka od vedle“ si může mladý kuchař připočíst jeden bod k dobru. Jamie Oliver je jedním z těch mála lidí, který nikdy nebude mít hory nepřátel. Chová se přirozeně a nenuceně, je sympatický, vždy dobře naladěný a mluví s roztomilým britským přízvukem. Kouzlo ale spočívá i v jeho umu přilákat k hrncům i kuchařské analfabety. Recepty se zdají obvykle jednoduché a rychlé na přípravu (Jamie není zastáncem složitých jídelních kreací, na jejichž výrobu je třeba koupit téměř nesehnatelné suroviny), přesto jsou výsledné pokrmy velmi sofistikované a svým způsobem „stylové“. Mnoho lidí ocení i kuchařovo propagování zdravých domácích surovin z farem; tedy žádná „chemie“ a „éčka“.
Proč se mladý Brit už v dětském věku, kdy chlapci sní obvykle o jiných kariérách, rozhodl zrovna pro kuchařskou čepici? Geny rozhodně sehrály svou roli. Jednatřicetiletý Jamie se narodil téměř v hospodě – tedy přesněji řečeno majitelům restaurace The Cricketers (která stále existuje) v malebném městečku Clavering. A zkuste být lhostejní k jídlu, když proces jeho přípravy sledujete mimoděk den co den.Jak sám Jamie dodává: „Pamatuji si, jak jsem byl fascinovaný děním v kuchyni. Ta vypadala jako super místo, kde spolu všichni dohromady pracují, vaří skvělé věci a smějí se.“
Pravda, Jamie opravdu nejdřív pomýšlel na odlišnou životní dráhu, chtěl se stát hvězdou skupiny Scarlet Division, kterou založil se svým kamarádem Leighem Haggerwoodem, ale osud tomu chtěl jinak. Možná by se jako známý bubeník prosadil stejně dobře jako kuchař, to už se dnes ale nedozvíme. A tak namísto poslouchání hudebních nosičů doma listujeme Jamieho kuchařkami, kterých vydal už osm. Jmenujme například tituly Šéfkuchař bez čepice, Šéfkuchař bez čepice – Dny plné chuti, Jamie po italsku nebo nejnovější (a do češtiny ještě nepřeložený) Cook with Jamie. Prvotina, tedy Šéfkuchař bez čepice, vyletěla během deseti týdnů na vrchol žebříčku bestsellerů.
Už jako malý kluk se vypracoval na perfektního malého pomocníka v kuchyni a přestože se mu ostatní kluci ve škole smáli (vaření je přece pro holky!), Jamie si z toho nedělal těžkou hlavu a kuchtil si dál. „Zvlášť když jsem si mohl koupit za výplatu z víkendové brigády v kuchyni ty nejúžasnější tenisky,“ říká Jamie.
V 16 letech už na sto procent věděl, že ve škole ho nic neudrží a raději nastoupil na Catering College ve Westminsteru. Nějaký čas sbíral i zkušenosti ve Francii, opravdovou školou života pro něj byla The Neal Street Restaurant, kde pracoval jako šéfkuchař přes moučníky, a skutečnou satisfakcí bylo pro Jamieho v roce 1999 příležitost servírovat oběd v Downing Street pro Tonyho Blaira a italského předsedu vlády.
Mladého kuchaře zná ovšem většina lidí z televize. Opravdový zlom v jeho kariéře nastal v polovině devadesátých let, kdy mu (pracoval zrovna ve vytoužené londýnské River Café) byla nabídnuta spolupráce právě s tímto médiem. Prošel několika pořady, které se vysílaly a stále vysílají po celém světě, dnes například Jamieho fanoušci ve více než padesáti zemích sledují aktuální pořad Oliver´s Twist (pojmenovaný po slavném románu Charlese Dickense).
Jistě si mnozí pomyslí, že Jamie Oliver už své věrné publikum nepotřebuje, že se z něj nejspíš stala další mediální hvězdička, užívající si mládí a rychle vydělané peníze. To ale není pravda. Kuchař už se jednou přesvědčil, že stát nohama pevně na zemi a neztratit hlavu je nakonec to nejdůležitější. Není to tak dávno, co si na něm a jeho profesi smlsla kdejaká britská bulvární média. Nikdo z pisálků totiž nemohl pochopit, proč ještě Jamie – obrazně řečeno – nezakopl. Proč se ještě nedopustil alespoň jednoho pikantního skandálu. Obraz veselého a potrhlého kluka se začal pomalu hroutit. Ale ne nadlouho. Jamie totiž ukázal prostřednictvím reality show, že je skutečně jen „obyčejný hoch z Essexu“. Za asistence kamer se uskutečnil projekt Fifteen – otevření restaurace, kde začalo pracovat patnáct nezaměstnaných. A Jamie si zase našel cestu ke svým fanouškům. Že nemyslí jen na sebe, dokázal také díky boji proti nezdravému způsobu stravování v britských školách. Dokumentární film Jamie´s School Dinners se vysílal před dvěma lety na Channel 4 a poukazoval na situaci v jídelně londýnské Kidbrooke School.
Před necelými čtyřmi lety získal za své služby Jamie Oliver prestižní ocenění přímo od britské královny – řád MBE (Memeber of the British Empire). Pro jednatřicetiletého mladého muže opravdu pocta.
Dnes Jamie Oliver nejen vaří, ale také spolupracuje s řetězcem obchodních domů Sainsbury´s a se značkou Royal Worcester, která vyrábí speciální řadu nádobí s jeho jménem.
Nikdo nezná Jamieho Olivera lépe než jeho žena Juliette (které říká láskyplně má milovaná stará Jools a se kterou má dvě malé holčičky Poppy Honey a Daisy Boo), rodina a přátele, přesto o něm můžeme směle prohlásit, že i přes velký úspěch, který ho potkal, je prostě jen skromný chlapík, který se prohání v Londýně na svém skútru, poslouchá Jamiraquai a Cold Play, k smrti rád si dá těstoviny a úplně nejvíc ze všeho miluje čas strávený se svou rodinou…
