Kritické myšlení je dovednost, kterou se lze naučit, a tím získat nový úhel pohledu na jakýkoli problém, věc, stav… Obsahuje mnoho témat, například práci s daty a informacemi a vlastními domněnkami.
Kritické myšlení není samozřejmé
Málokdo své kritické myšlení ovládá, neboť málokomu se chce opustit své domněnky a rozšířit hranice vědění. Ačkoli se kritické myšlení dostává do popředí, připomíná se jeho důležitost, přibývají i nástrahy, často velmi kreativní, které jej ztěžují.
Zhruba 85 % – 93 % lidí si myslí, že jsou objektivnější, lepší, inteligentnější než většina lidí.
V různých diskuzích (zejména na internetu) lze pozorovat, jak si jsou mnozí diskutéři jistí, že jejich názor, popř. jejich vyhodnocení situace, je to jediné správné a pravdivé (a ostatní se mýlí). Společným znakem takových diskutérů bývá pokulhávající gramatika, absence smyslu pro humor či nadsázku, odmítání zařazení (dalších) relevantních zdrojů do tématu, nelogické argumentace – argumentační fauly, nadměrné používání vykřičníků, otazníků, Caps Locku (velkých písmen) a nezřídka také zobecňování, vulgarismy, urážky.
„Problém současného světa je, že hlupáci jsou skálopevně jistí,
ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.”
Bertrand Russell
Dunningův–Krugerův efekt – iluze nadřazenosti
V roce 1999 David Dunning a Justin Kruger provedli studii, v níž dali respondentům test, který zkoumal jejich humor, pravopis a logické myšlení. Zjistili, že čím méně lidé dané věci rozumí, resp. čím méně jsou v ní kompetentní, tím více si věří a jsou si jistí, že mají pravdu. Dále zjistili, že tací nezmění názor, ani když vidí výsledky, které dokazují, že se mýlí. Lidé, kteří dané věci rozuměli, byli v ní vzdělaní, kompetentní, si naopak příliš nevěřili, podceňovali se. Když viděli výsledky, pozměnili názor a začali si věřit více.
Kognitivní slepá skvrna
Zaslepenost “sebejistých hlupáků” můžeme popsat jako podvědomé přesvědčení, kdy si myslí, že jejich myšlenky jsou (ve srovnání s ostatními) ty (jediné) správné (pro všechny). Takové domněnky se nejde zbavit lehce, jelikož mozek – z jakýchsi ochranných důvodů pro ego – na podvědomé úrovni blokuje to, v čem člověk není dobrý. Proto mnoho diskuzí působí bezradně. Sebejistý odmítá relevantní zdroje studovat, drží se jen svých zdrojů… Jedinou šanci představuje vzdělávání – nabízet další a další informace pro rozšíření pohledu. Směrodatná může být otázka: „Co by mohlo pozměnit Váš názor?“ Pokud nic, nemá smyl vyhledávat data, důkazy, studie a ztrácet čas.
„Ignorance častěji než inteligence
plodí sebevědomí.“
Charles Darwin
Jak pracovat s daty
Již odpradávna lidé mívali problém rozlišit, jaké informace jsou relevantní a jak s nimi nakládat. Vzato optimisticky – vznikly díky tomu báje, pověsti, pohádky, vtipné trapasy. Vzato negativně – vznikly kvůli tomu (zbytečné) spory, újmy na majetku, umění, vzdělání, vztazích, emocích, zdraví i životech.
Dostatečné množství relevantních zdrojů
Prostudujeme-li 10 zdrojů z 11 (např. barvu vlasů naší rodiny o 11 členech), můžeme vyhodnocovat (avšak pouze v rámci naší rodiny). Prostudujeme-li 10 zdrojů z 3 000 (v rámci globálních výzkumů), nemůžeme vyhodnocovat (pohled je zkreslený, informace nedostatečné).
Relevantní “výběr” a porovnání
Jednou z definic kritického myšlení je, že se jedná o dovednost pracovat s informacemi a předsudky (i vlastními). Mnozí si hledáním zdrojů pouze potvrzují své předsudky/domněnky. Tudíž nejdříve si vytvoří názor, pak vyhledávají a vstřebávají pouze ty zdroje, které potvrzují jejich postoj. Tím dochází ke zkreslení a zamlžení reality, jelikož selektují úmyslně zdroje nikoli na základě kvality, ale emocí, které mohou být zmatené, rozbouřené, ovlivněné. Správný postup je opačný, tedy:
Nejdříve si najděme zdroje,
které hovoří “PRO”, poté “PROTI”.
Porovnejme je.
Poté zhodnoťme
a vytvořme si (vlastní) závěr,
v němž budeme mít rezervu,
neb se můžeme (stejně jako kdokoli) mýlit.
BuĎme otevřeni dalšímu vzdělání.
Ve zpravodajství bývá nastavena jakási korektnost – vyrovnanost. Proto můžeme v TV diskuzi vidět např. 2 zastánce PRO a 2 zastánce PROTI, což nemusí odpovídat reálnému poměr. Reálně může být např. 560 PRO a 10 PROTI. Z toho důvodu hleďme i na celek.
Zároveň berme v potaz prostředí, popř. charakter zdroje (např. odbornost – sebelepšímu ševci bychom pravděpodobně elektroinstalaci nesvěřili), zda dokáže poskytnou pro danou problematiku relevantní data.
Co je pro kritické myšlení potřeba?
- mít rád/a učení se, poznávání, vzdělávání, (sebe)zlepšování
- snažit se identifikovat a neaplikovat argumentační fauly
- snažit se rozpoznávat a neaplikovat kognitivní zkreslení (vhodné je poučit se z historie, kdy zkreslení proběhlo)
- poznat a nešířit fake news, hoaxy, mýty apod.
- neupínat se na jeden zdroj nebo autoritu, čerpat z vícero zdrojů
- číst informace víckrát
- mít otevřenou mysl a spokojené, laskavé srdce (pak může napovědět i intuice – vnitřní kompas)
- až dlouholetou/důkladnou praxi považovat za součást relevantních zdrojů
- připustit si možnost omylu – mít rezervu
- být pokorní, uctiví, slušní
- mít perspektivu, nadhled (nepovyšovat sebe nad druhé)
- chápat, že každý vidí svět jinak a že je v pořádku se neshodnout
- neshodu brát jako příležitost k hledání nových řešení, cest a dohod
- komunikovat, diskutovat (i sám/sama se sebou, být i sám/sama k sobě skeptik) – slušně, v dobré náladě
- ptát se
- porovnávat zdroje PRO a PROTI (nevybírat jen to, co se zrovna “hodí”)
- vyhodnocovat (pro sebe)
- brát v potaz vědecké metody (ověřování, pokusy, studie)
- čerpat ze zdrojů a studií ověřených, relevantních
- rozlišovat názory od faktů
- dát pozor na patologickou vědu, kdy přání vítězí nad vědou – a chybně
- dát pozor na ukotvení pozornosti (tzn. kde se myšlenky uchytí, např. 90% účinnost vzbudí kladnou odezvu, 10% neúčinnost naopak vyvolá obavy)
- nepodléhat Forerovu efektu a podobným (např. mnohé horoskopy, na první dojem říkají mnoho a konkrétně se trefují, reálně však hovoří neurčitě a nesdělují vlastně nic)
- nehrotit žádnou diskuzi – nejít na sílu, přes agresivitu apod.
