Vstoupit či nevstoupit znovu do stejné řeky? Proč?

„Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky.“, pravil Hérakleitos. Měl pravdu?
Mnozí řeší, kolikrát a zda se k nám může vrátit někdo, kdo nás opustil. Jenže též se říká, že kdo nás má opravdu rád, ten nás nikdy neopustí… ba co víc: nikdy nám vědomě neublíží – tedy ani nezpůsobí odluku. Ačkoli by odpuštění mělo být nedílnou součástí všech životů, měli bychom mít na paměti zároveň citát Alberta Einsteina: „Definice šílenství je dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky.“ Jak takovému šílenství odolat a kdy ho risknout?

vztahy

V pracovní rovině bývají hladiny průzračnější a tím náš postup jasnější. Pokud odejdeme nebo jsme vyhozeni z určité firmy, s největší pravděpodobností už se tam nevrátíme. Důvody, proč byla smlouva ukončena, máme zafixovány v paměti a jen tak něco jim nové světlo nedá. Většinou také máme již novou práci, takže návrat by pro nás mohl být nejen krokem zpět, ale i potupný, plus zbytečně riskantní pro naše finance i kariérní růst.

Avšak ve vztazích, zejména partnerských, často tápeme, propadáme kouzlu okamžiku, slabostem, dobrým vzpomínkám, pošetilé naději, pohodlnosti.

„Lidem se téměř nikdy nedaří být šťastní,
protože stále vidí minulost lepší, než byla,
přítomnost horší, než je, a budoucnost růžovější, než bude.“

Marcel Pagnol

Minulost máme tendenci vidět lepší, než byla, především v období samoty nebo po čerstvém rozchodu (s někým jiným). Touha být (opět) aspoň chvilku šťastní zastíní rozum a překřičí varování hlásající důvody, PROČ TO NEVYŠLO.

Před opětovným skokem do řeky, ve které jsme mále utonuli, si položme a zodpovězme pár otázek:

Proč to minule nevyšlo?
Protože byla řeka ledová, bylo v ní ostré kamení a silný proud. Přestože jsme do toho dali vše, nestačilo to.
x
Protože byla řeka ledová, bylo v ní ostré kamení a silný proud. Nedali jsme do toho vše, mohli jsme víc.

Jak jsme se v okamžiku, kdy to selhalo, cítili?
Vyhodila nás na břeh zničené/dostali jsme se na břeh zničení a se zákazem vstupu. Zraněné bylo ego i srdce.
x
Vyplavila nás co nejšetrněji na břeh, byli jsme jen lehce poraněni. Ve vzduchu bylo oboustranné plánování dalšího pokusu.

Změnilo se něco, respektive změnilo se to zásadní, kvůli čemu nastal krach?

Ne, teplotu vody jsme znali po celý rok* a ani během posledních let/měsíců nedošlo a nedojde k podstatným změnám. Stavba koryta je neměnná. I když se nějaký kámen obrousí, jiný se zostří, ulomí – takhle tomu zde bylo a bude vždy.
x
Ano, změnilo. Dříve jsme znali teplotu vody výhradně v zimě a unáhleně si mysleli, že taková je celý rok. Navíc jsme nebyli na tuto zimní verzi připraveni. Již dokážeme fungovat s tím, že v zimě budeme muset nosit neopren nebo se otužovat. Proud se trvale zmírnil. Řečiště bylo předěláno.

„Uvažte, jak je těžké změnit sám sebe, a pochopíte,
jak malou šanci máte, snažíte-li se měnit druhé.“

Benjamin Franklin

Máme jistotu, že už se selhání nikdy nebude opakovat?
Nemáme. Jsme sice lepší plavci, silnější, otužilejší, máme už chrániče, nicméně nezvládneme být na pozoru po zbytek života. Proudy této řeky jsou konstantní, v zásadě se nic nemění: bezvládné tělo vyplaví na břeh a přijde (opět) konec.
x
Pokud nastane problém, bude zcela nový, jelikož staré problémy byly dokonale vyřešeny (teplota, proud, koryto). Vzhledem k tomu, jak hezky jsme obstáli při řešení starého problému, máme naději, že totožně (a ještě lépe) zvládneme jakýkoli nový.

„Dějiny se obvykle opakují dvakrát: nejdříve jako drama
a později jako komedie.“

Karl Marx

Má to cenu?
Můžeme se pokoušet znova plavit v řece, kterou už známe, ale která nám přinesla zklamání (a snažit se ji/sebe změnit), nebo se můžeme vypravit jinam. Nacházíme-li shodu převážně v prvních částech odpovědí na výše uvedené otázky, vydejme se raději jiným směrem. Neztrácejme čas, nervy, city, reputaci. Buďme silní, odolejme pokušení. Odejděme solidně, rozhodně, čestně. Pokud však došlo k zásadním pozitivním změnám, zranění nebyla hluboká a distanc nebyl dlouhodobý, svítá šance.

„Opakovat se je stále snadnější a myslet je stále těžší.“
Václav Bělohradský

Souhrn kladů a záporů:

  • Známé, i když nevlídné/problémové prostředí.
  • Jistota, že nešokuje/me nepřekvapí/me. Žádný návrat není natolik překvapivý jako příchod něčeho zcela nového.
  • Často plán B. Když se nenajde nic lepšího, víme kam jít – takhle možnost tu vždy byla.
  • Pohodlnost: známé problémy je vždy snadnější řešit, než se potýkat se zcela novými. Lenost, nechtít víc (nemít velké ambice, sny) a neochota pracovat na novém může zapříčinit v nejlepším případě chabý průměr, v nejhorším katastrofu.
  • Střet reality s iluzí: nemožnost zásadní změny, absolutního odpuštění, připomenutí nejen kladů, ale i záporů, které byly tak velké, že zavinily konec.
  • Nejistá budoucnost: co jednou nevyšlo, může „překvapivě“ nevyjít znovu.
  • Několikanásobné riziko ztráty času: při prvním objevu počítáme s pokusy, omyly. Při druhém/po delší době už chceme výsledky. Nedostaví-li se, vyčteme si pochybení rovnou několikrát (za minule i aktuálně), sklidíme několikanásobný skluz.
  • Chuť na odplatu – vyrovnání. Mnohé návraty se uskutečňují ne proto, že by dva bez sebe nemohli být, věrně na sebe čekali, milovali se a nepřízeň osudu, jež je rozdělila, chtěli provždy a navždy zdolat. Většina návratů je pouze proto, že ukončení nebylo řádné – oboustranné. Někdo se cítí ukřivděn, podvědomě chce mít napodruhé „situaci ve svých rukách“. Ujistit se o skutečném (ne)fungován, a že zvládne být iniciátorem (vztahu i klidně případného rozchodu).
  • Ego: Situace, ve které nás někdo opakovaně chce, vyvolává přesvědčení, že nás chtěl „vždy, stále“, což se po prvotní radosti střetne s fakty: nechtěl/a, jinak by nás neopustil/a, nešel/a by dál.

Nejsou-li vazby dost silné, abychom v nich zůstali, ale ani my nejsme dost silní na to, abychom je ukončili a vydali se dál, ocitáme se v nejhorší možné situaci. Vyhněme se zbytečným, opakujícím se chybám. Dejme příležitost chybám novým, ty nás aspoň obohatí!

„Chybu může udělat každý, ale jen hlupák udělá tutéž chybu podruhé.“
Neznámý autor

Kdyby se každý hledač pokladů zasekl tam, kde se mu (až tak) nelíbí, nedaří, kde nic (už) není… jenom protože už to tam zná (má tam určité „jistoty“, komfortní zónu), nebylo by nic objeveno a především by nikdo nenašel TO PRAVÉ. Kdo nemá odvahu snít a jít si za svým snem, ten to pravé nemůže najít, tudíž ani získat.

Tip: 5 sekund a 3 chyby: Kdy se nevyplatí přejít chyby

Je známo několik příběhů, kdy čerstvé vztahy, po krátké pauze, znovu nastartovaly a plnohodnotně trvaly (doživotně). Ale vztahy, které trvaly delší dobu (roky), byly ukončeny oficiálně – delší dobu, zřídkakdy opět nastartovaly a vydržely plnohodnotně, trvale (doživotně). Viz rozvody: ex-manželé k sobě většinou ztratí důvěru, jiskru, Lásku. Podíváme-li se na ty nejpevnější vztahy (např. prarodičů), zjistíme zásadní směr: Zůstat spolu věrně, milovaně, navždy. Nelze se proto divit, když starší generace spolu s těmi, kteří udržují tradičně pevné vztahy, vidí velkou pravdu v tom, že: „Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky“, poněvadž z té pravé nikdy nevystoupíš a k nepravé je zbytečné se vracet.


 

Tags: , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Myšlení

 

Jeden komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

 

 

 

 
 
 
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme