Skryté štěstí aneb všechno zlé je pro něco dobré?

Kolikrát jsme utekli hrobníkovi z lopaty? Naučme se štěstí hledat, vidět, přijímat a ocenit, i když často nepřichází v takové formě, v jaké ho očekáváme.

Máme-li srdce a mysl v koexistenci, činíme-li vše, co je v našich silách… jednáme tak, že bychom se klidně svěřili i té nejkritičtější a zároveň nejcitlivější babičce, pak je štěstí jistě součástí našeho života. Někdy však maskované!

Čtěte také: Jak si udělat pořádek v životě? Představte si ho jako film

Pokud splňujeme předchozí, tak je vše jak má a my musíme „jen“ dále vnímat signály, které nám život nebo naše podvědomí dává.

„Všechno je vždy v pořádku,
jen my máme někdy o pořádku jinou představu.“
Přísloví

Slýcháváme často, povětšinou jako slova útěchy, že „vše má svůj důvod“ a „vše zlé je pro něco dobré“, avšak málokdy nad těmito rčeními skutečně přemyslíme. Když aplikujeme tato moudra do našich životů a skutečně se jimi budeme zabývat, budeme překvapeni.

Život nám dává lekce, abychom se vyvíjeli a přispívali k vývoji společnosti, přírody. Dokud lekce nepochopíme, opakují se. Příklad lze vidět v nevyhovujícím vztahu, ve kterém jsou opakující krize. Přicházejí pouze sliby, žádná reálná dlouhodobá/trvalá náprava, žádná skutečná změna (pozn. charakter dospělého člověka se již nemění – s tím se nesnažme hýbat ani naivně věřit v obrat o 160 stupňů). Jsme-li s člověkem, z kterého máme (zpočátku sem-tam) pochyby, špatný pocit, strach, bývá to často začátek velké lekce. I přes veškeré snahy o progres/nápravu se negace opakuje, zklamáváme se. Narůstají pocity nejistoty, bolest, zlost, žárlivost, nepřejícnost, opovržení, ale zároveň i závislost. Situace se tedy stává těžší a těžší… Až dokud nepochopíme, že nic nevyřešíme ani po zlém (nátlakem, omezením, ani vydíráním). Gradace může být i hádkou, bitkou… záleží, kam až to necháme zajít, kdy pochopíme, co nám naše intuice/život/osud říká.
V takové situaci právě už první velká hádka může být prostředkem štěstí, které volá: „Ukazuji ti už teď, tady je problém.“ Jako v příběhu o hrnci. Mladý pár se v prodejně s domácími spotřebiči kvůli neshodě pohádal tak, že muži praskly nervy, hrubě seřval všechny okolo a hrnec prohodil oknem – vysklil ho. V tu chvíli žena viděla, že „její drahý“ má problémy, o kterých do té doby netušila. Uvědomila si, že s takovým mužem by se bála ve společné domácnosti být, když ho pouhá maličkost dokáže tak rozhněvat. Rozešla se s ním. Ačkoli hádku samotnou zpočátku za štěstí nepovažovala, s odstupem času děkovala za tehdejší nevyhovující sortiment zboží, neboť kdyby tehdy v onom obchodě bylo vše (tak-nějak) zvládnuto/potlačeno/přehlédnuto, větší krize by byla až u nich doma, za zavřenými dveřmi… Když přejdeme jednu menší hádku (problém), nevyřešíme/nevyslechneme (se/nápovědy), pak přijde další, často mnohem horší.

Ukazatelem úspěchu je štěstí. To však nemá vždy zelený klobouček, špičaté uši, čtyřlístek v ruce a třpytky kolem sebe, může být schované i za něčím, co na první pohled působí jako jeho opak. Konec konců i ve slově NEŠTĚSTÍ je ŠTĚSTÍ, jen za předponou.

„Že nedostanete vždy, co chcete, je někdy obrovské štěstí.“
Dalajláma

Můžeme diskutovat o tom, zda život dává člověku to, co si přeje… Jasné však je, že život má tendenci překvapovat, je kreativní, rozmanitý. Najdeme mnoho lidí, kterým se (zatím) nesplnilo, co si přáli, ale nenajdeme člověka, kterého by ještě život nikdy nějak nepřekvapil (vrchol přírodních sil představuje překvapená vědma :)).

Klasický příběh maskovaného štěstí (či štěstí v neštěstí) vypráví o letu letadlem. Žena měla letět na velice důležité pracovní jednání, avšak zaspala. Chvátala tak, že i přes časový skluz by mohla (oblečená – neoblečená, učesaná – neučesaná) letadlo ještě stihnout, ale následně uvízla v dopravní koloně. Letadlo zmeškala, tím i pracovní jednání, na kterém měla její firma navázat spolupráci s další firmou. Brala to za velikou prohru, za smůlu. Ve štěstí se situace obrátila v okamžik, kdy zprávy hlásily, že letadlo havarovalo. Jeví se tento příběh příliš tuctový? Přichází i druhá jeho verze: Letadlo nehavarovalo, druhá firma navázala spojení s jinou firmou, ale za rok čelila obžalování z nelegální činnosti a stáhla s sebou ke dnu i firmu nově spolupracující. V tu chvíli si žena uvědomila, jaké štěstí měla, že její firma s onou obžalovanou firmou spolupráci nenavázala. Kdyby žena „lámala“ osud přes koleno, mermomocí (přes své svědomí, intuici, znamení) se drala za něčím, před čím ji něco varovalo, domluvila by další schůzku, doplula by třeba lodí… dostala by lekci až když by byla její firma v závěsu tažena ke dnu. Přišla o spolupráci, ale o spolupráci s nevhodným parťákem.

Čtěte také: Umění vidět za roh aneb Ve všem hledejte smysl

V životě máme dvoje překážky/mantinely, jedny máme zdolávat, druhé nás mají varovat a ochránit, nasměrovat k něčemu lepšímu. Podobné je to s hranicemi, ty si ale tvoříme sami a mají nás chránit, definovat naše území.  Zamysleme se proto, co nás navádí, pomáhá, chrání… a co naopak, stejně tak popřemýšlejme o tom, zda to co se nám stalo, bylo neštěstí, nebo štěstí. Jestli jsme to správně vyslyšeli a zpracovali.

Když unikneme hrobníkovi z lopaty, nejsme hvězdou dne, květiny dostane někdo jiný, přesto je to pro nás obrovské štěstí! V běžném životě je máloco tak očividné, jasné, ale pokud zapátráme (plus budeme vnímat znamení, intuici), jistě na to (časem) přijdeme.

var sklikData = { elm: „sklikReklama_49826“, zoneId: „49826“, w: 600, h: 190 };

 

Tags: , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , , ,

O autorovi: Iva Preislerová

 

 

Další články v kategorii Dreamlife

 

Buď první a přidej komentář

Diskuze byla uzavřena.

 
 
 
 
 

Už také na Instagramu!

 
 

Doporučujeme