„Nikdy se neptejte pojišťovacího agenta, jestli potřebujete pojistit.“ To je stará a známá pravda. Ne že bychom měli něco proti pojišťovacím agentům, ale problém se současným stavem finančních trhů (pro drobného investora především) se skrývá v nedostatku objektivích informací. Kdykoli se už do českých médií dostane i letmá zmínka o finančních trzích (protože možná recese v největší ekonomice světa je ve srovnání s výsledky druhé okresní ligy v pití piva samozřejmě zanedbatelná), následuje diskuze odborníků, kteří se bohužel ke škodě drobného investora rekrutují jen a pouze z řad asset managementu velkých bank a makléřských společností.
O inteligenci a zkušenostech těchto lidí, se nedá pochybovat, ale o objektivitě jejich informací už ano. Velmi dobře placení manažeři spravující miliardy korun v tučných podílových fondech na první pohled srší optimismem, a i poté co už vyrostla celá nová generace Japonců, kteří neznají jiný směr burzovních indexů než dolů, stále mluví o slibném potenciálu a změně trendu.
Popravdě řečeno, co jiného by vlastně mohli říct? Co by se asi stalo s majetkem jejich fondu, když by do kamery řekli tisícům vystrašených střádalů: „Vše je ztraceno, zachraňte co můžete, deset roků se burza nehne z místa!“ Znovu bychom nejspíš zažili fronty srovnatelné s těmi, které lidé stáli na banány z Kuby a o pár roků později na výplatu úspor z kampeliček.
Takže jak to v USA opravdu vypadá? Upřímně situace je vážná, nikoli však kritická. Počet zabavených domů je nyní přes dvě stě třicet tisíc měsíčně, ale stále je zasažena jen jedna domácnost z 538. Za poslední měsíc však počet zabavených domů vzrostl o 5% a meziročně o více než polovinu. Proto číslo není tolik děsivé jako představa, že tento trend bude pokračovat delší dobu. Přijít o dům je otřesná zkušenost a nikomu bych ji nepřál, leč ty konečné důsledky se netýkají jen dotyčných vlastníků, ale nás všech.
Britská hypoteční banka Northern Rock se dostala vinou hypoteční krize do takových nesnází, že musela zasáhnou Britská vláda a bezprecedentně ji znárodnit! Bear Stearns, pátá největší Manhattanská investiční banka byla koupena JPMorgan za dva dolary za akcii, a není tomu ani rok, co akcie Bear Stearns pyšně shlížely z hodnot okolo 160 dolarů. Jenže když se ukázalo, že má banka skoro třicet miliard dolarů (polovina státního rozpočtu ČR) v nekrytých a nyní nelikvidních operacích, bylo těch 236,2 milionů dolarů, co za ni JPMorgan zaplatila, skoro až moc. Nebýt štědrého FEDu, který postupně poslal sazby o tři procenta dolů a napumpoval do prázdných sejfů bank stamiliardy, kdo ví, co by se stalo.
Skutečná recese, projevující se poklesem HDP, zatím ještě nenastala. Ale otázka nestojí zda nastane, ale kdy nastane. A pokud každý měsíc přijde čtvrt milionu Američanů o střechu nad hlavou, nedá se předpokládat, že by spotřeba (jeden z hlavních tahounů americké ekonomiky) byla nějak závratná. Dle poválečných údajů, by mohla případná recese trvat v nejlepším případě půl roku, v nejhorším až 16 měsíců.
Nicméně, abychom nekončili pesimsiticky, každá situace je i příležitost. V USA jsou dnes domy v některých lokalitách levnější než u nás auto nižší střední třídy. Vysoce volatilní akciový trh je zase skvělou příležitostí pro krákodobé obchody. Ale především je na trhu mnoho kvalitních titulů se stále dobrými hospodářskými výsledky za báječnou cenu. Především mám na mysli menší společnosti, které vyplácejí velkou dividendu a jejich management stále vlastní velký kus akcií, ale nikoli opcí.
Jak kdysi řekl John Davidson Rockefeller: „Mým cílem bylo vždy udělal z každé situace příležitost.“ Asi věděl, o čem mluví. Udělejme totéž.
