Potravinová krize, která zastihla svět v posledních měsících je zatím pro většinu spotřebitelů ve vyspělých zemích, kam patří i ČR, snesitelná a pokud se nezajímáte o investování do komodit, tak i málo vnímaná – vždyť inflace za minulý rok nebyla nikterak závratná. Přesto v oblasti potravin již citelná. Jenže zatímco se ve vyspělých zemích spotřebitelé přizpůsobují, v rozvojových zemích nemají na vybranou a začínají se potýkat s nedostatkem potravin. Ten může vyústit v opravdovou krizi, a ta by byla mnohem závažnější než ta hypoteční z léta minulého roku nebo hospodářská recese v USA.
Jedni obviňují komoditní investory a spekulanty, jiní ekologické zastánce biopaliv, někteří viníky nehledají a sledují vývoj cen s ohledem na ohromným tempem rostoucí poptávku po potravinách zejména z Číny, najdou se i kritici zemědělské politiky EU. Co mají tito lidé společného? Všichni mají tak trochu pravdu, na růst cen působilo tolik činitelů, že to překvapilo i odborníky. Růst cen potravin se totiž očekával už delší dobu, nikoliv však v takové míře. Cenový vývoj pšenice? Nárůst o 160% za poslední rok. Sója? 125%. Kukuřice? Nemalých 40% oproti obilovinám působí jako malé číslo. Ale abychom neprezentovali jen tyto čísla, po loňském šoku s cenami masa poklesly ceny vepřového i hovězího o 13, resp. 5%. To je však slabá útěcha.
Podceňování významu potravin v celosvětovém měřítku
Světové velmoci ani jiné státy ve svých strategických plánech neuvažují výrazné zásoby zemědělských komodit, a tak zatímco například USA drží miliony barelů ropy pro případ krize nebo pro regulaci celosvětové ceny, ohledně potravin se nic takového neděje. Vlády i světové organizace totiž uvažovaly vždy pouze lokální potravinové krize, ale že by se mohl výrazně projevit celosvětový nedostatek, se jim už nezdá jako tolik pravděpodobný jev. Jenže s rostoucím bohatstvím Číny, zvyšující se koupěschopnost se výrazně projevuje na poptávce a spotřebě potravin, s ohledem na poslední australská sucha a další odhadnutelné jevy v kombinaci s méně očekávanými činiteli se může jednat o celosvětově se rozvíjející problém.
Temná strana biopaliv: střízlivění ekologů v nedohlednu
Biopaliva, hit posledních let, zasáhly trh více, než by byl ochoten kdo připustit, nejenže ve finále jejich přínos v boji proti oteplování planety je mizivý, ale zdá se, že možná pěstování biosložek do paliv výrazně narušilo fungování zemědělského trhu a v některých oblastech planety donutilo pěstitele změnit priority – jednoduše tržně – biosložky jsou mnohem výnosnější. Na vrub biopalivům tak jde nejen kácení deštných pralesů, ale i vznikající nerovnováha na trhu zemědělských komodit. Například v USA připadne na biopaliva 20% zemědělské produkce.
Nová vášeň investorů: méně rizikové a výnosné komodity
Americká hypoteční krize přerůstající v recesi a ovlivňující většinu akciových indexů způsobila pravděpodobně dočasnou změnu orientace investorů, málo výnosné akcie přestaly být atraktivní a přesun spekulativního kapitálu do komodit včetně potravin růstu cen taktéž pomohl. Nikdo však není schopen říci, v jaké míře. Přesto je zájem investorů důkazem, že zemědělské komodity byly podceňovaným zbožím a i přestože využívají současné situace, zaplnila se tak dřívější určitá díra na trhu.
Spoutaná EU: neohrabaný blázen ve sprše
O těžkopádnosti Evropské unie byly popsány již tisíce stran, její schopnost operativně reagovat na jakoukoliv nově objevivší se situaci se rovná nule, zatímco schopnost vytvářet nesmyslné směrnice regulující tržní prostředí ji jde náramně. Správný čas pro zásah, změnu nebo povzbuzení pravidelně promeškává a lze ji tak přirovnat k „bláznovi ve sprše“, který místo drobné regulace teploty vody čeká a čeká dokud se nespálí a pak prudce otočí na studenou, aby se ochladil. No a za pár chvil se situace opakuje v opačném pořadí… Zvýšení zemědělské produkce o 10% je tak vlastně úspěchem, přestože se jedná o minimum – EU totiž zrušila dotace na zemědělské plochy ponechané ladem.
Můžeme však zatím zůstávat klidnými, výrazné potíže v Evropě s nedostatkem potravin nehrozí a růst cen na obyvatelstvo starého kontinentu taktéž není nikterak tragický. Pohled na jiná zákoutí světa však mohou být znepokojující, je rozdíl pokud běžný občan ČR vydává 16% svého měsíčního příjmu na nezbytné potraviny nebo lidé v nejchudších a rozvojových oblastech utrácí výrazně přes 50% a nezbývá jim na ostatní potřeby. Zejména situace s rýží, kdy největší producenti hodlají vytvořit obdobu ropného kartelu OPEC a výrazně tak ovlivňovat cenu této klíčové komodity, může velmi ohrozit stabilitu Afriky – ta je na rýži přímo závislá.
