Věk je pouze číslo

Je pravdou, že pokud je někdo například trochu při těle, pohled na váhu může být celkem podobný. Stačí však začít víc cvičit, trochu hlídat jídelníček, vydržet nějaký čas a kila začnou mizet, až se člověk bude s radostí vážit klidně dvakrát denně. S věkem je to ale jiné, ten nijak snížit nedokážeme. Letokruhy na stromu života nemilosrdně přibývají a neexistuje síla, jež by je mohla zastavit.

A právě to vytváří první deprimující pocit. Každý má svá přání, touhy či plány, které ještě nestihl uskutečnit a mnohdy vůbec nechápe proč. Vždyť o nich vím již takovou dobu, uběhl další rok a znovu nebyl čas. Bylo totiž mnoho naléhavějších věcí, které „musely“ být udělány. Vždycky bude mnoho naléhavých věcí, které na první pohled musejí mít přednost, ale je nutné si uvědomit, že naléhavý neznamená vždy důležitý!

Nikdy nebudeš mít čas udělat cokoli. Pokud potřebuješ čas, musíš si ho vytvořit. Charles Bixton

Druhá věc souvisí s pracovním životem. Může se zdát, že s přibývajícím věkem zlepšujeme své schopnosti, rozšiřujeme přehled, získáváme trpělivost, rozvahu a obecně zkušenosti. Ale základem slova zkušenost je slovo zkusit. Takže jsou to činy, zážitky a vyřešené problémy, jež rozvíjí naši osobnost, není to čas ani žádné číslo. Ovšem to číslo slouží, jak se stalo zvykem, k porovnání úspěchů s ostatními. Kolem vidíme mnoho úspěšných a oceňovaných lidí a když zjistíme, že jsou mladší než my sami, může to vyvolat pocit méněcennosti nebo ztrátu sebevědomí. Ale proč?

Takto srovnávat nejde. Není to spravedlivé a už vůbec ne objektivní. Každý přece kráčí svou vlastní cestou, potkává jiné lidi, příležitosti i překážky. Je důležité inspirovat se příběhem druhých, ale jen hlupák by se rozčiloval a vztekal, že jeho cesta je jiná, že on sám nedostal ten úžasně jednoduchý nápad, který druhému přinesl úspěch. Sám totiž neměl stejné okolní podmínky nebo takový talent. Zní to jako výmluvy? Ano. Je ale pravdou, že každý začínáme na jiném místě a ani cíle nejsou nikdy stejné. Je logické, že každému potrvá cesta různě dlouhou dobu. Proč být tedy deprimován? Někteří kvůli tomuto špatnému pocitu začnou pracovat ještě více, čímž se však více otevřou prvnímu problému nenaplněných snů, a na to pozor!

Jen málokterý člověk lituje na smrtelné posteli toho, že nestrávil více času v kanceláři.

Stejně, jak si někteří přijdou příliš staří, jiní si připadají příliš mladí. Nemohu založit vlastní firmu, je mi teprve dvaadvacet, ostatní by mě nebrali vážně a nakonec by to nevyšlo. Další obyčejná výmluva? Tentokrát ne tak docela. Opravdu někdy nemohu, nebo by přesněji bylo hloupé založit vlastní společnost – ne kvůli věku, ale zkrátka proto, že se ve svém oboru ještě dost neorientuji. Ale pracovat při studiu? Vysoká škola dnes sice není o jen technických znalostech, ale nepřipraví nás zdaleka tak, jak mnozí očekávají. Jednoznačně rozvíjí disciplínu, schopnost koncentrace a samostatné práce, ale opravdu hodnotné zkušenosti získáme jen z praxe. Nemá tedy smysl čekat, až dokončím školu. Cestou ke skutečnému rozvoji je podílet se na projektech využívaných daleko za hranicemi univerzit, třeba i na úkor těch školních, protože jen tam získáme opravdovou zpětnou vazbu na výsledky své práce. Pak můžeme jít svojí vlastní cestou a věk nebude hrát roli.

Život měříme jen skutky a ne časem. Lucius Annaeus Seneca

Věk není překážkou v žádném věku. Ani brzkém ani pozdním. Ray Kroc založil první restauraci McDonald ve svých 52 letech a běhěm několika let jich vyrostlo po celých Spojených státech více než tisíc. Dříve nemohl, neměl zkušenosti ani příležitost. Tím zaručeně nejhorším způsobem, jak ztrácet čas a energii, je se tři čtvrtiny života užírat tím, že jsem zase o rok starší.