Denně se setkáváme se situacemi, které neovlivníme. Neplánujeme je, nevycházíme jim třeba ani vědomě vstříc. Občas se i přímo v našich plánech objeví nezvaný host – něco, čemu nerozumíme, s čím nepočítáme. Pokud se jedná o kladné překvapení, vnímáme to jako štěstí, v opačném případě jako smůlu. Často jsou tyto stavy označovány též za: znamení osudu, karmu, zásah vesmíru…
„Musíte v něco věřit: instinkt, osud, život, karmu, cokoliv.“
Steve Jobs
Abychom lépe pochopili náš život, reakce, příčiny, následky… musíme pátrat, přemýšlet plus cítit – zapnout 6. smysl aneb Duševní radar.
Položme nápomocné rozstřelové otázky:
Mohu za to, co se stalo?
Bylo to v mé kompetenci? Učinil/a jsem kroky, které jsem chtěl/a? Kdybych se zachoval/a jinak, změnil by se výsledek, průběh, nebo by to bylo beze změn?
Přináší to něco? Jaký to má potenciál, co vše se za tím může skrývat?
Bude mi to přínosem? Můžu z toho něco vytěžit? Budu (za nějaký čas) za tuto zkušenost rád/a?
Pokud za to, co se stalo, můžeme, získáváme menší (snadnější) prostor pro pátrání po příčině, smyslu, důsledku. Stejně jako při jízdě na kole jsou pády nedílnou součástí učení, progresu, tak i v životě můžeme pochybit. Napravení a poučení najdeme pouze v nás. Většinou se jedná o zvládnutelný krok, jakmile akceptujeme svou nedokonalost a začneme na sobě pracovat – o dokonalost usilovat. Kolem sebe budeme mít ty, kteří nás pochopí = budou stát při nás. A také ty, kteří budou odcházet, eventuálně nás zkoušet, protože nás chápat nebudou = jejich místo bude jinde než po našem boku.
Co si z toho vzít krom poučení? Sítko! Nevhodné zastaví. K našemu srdci a mysli propustí jen ty žádoucí, kompatibilní s naší strukturou (činy, lidi i životní směry).
Nemůžeme-li za to, co se stalo (dělali jsme, co jsme mohli a považovali za správné), přestaňme se trápit tím, co nelze změnit, co BYLO, ale přemýšlet nad tím CO BUDE. Co nám to může přinést, jakou to má přidanou hodnotu.
„Nežijeme z věcí, ale z jejich smyslu.“
Antoine de Saint-Exupéry
Příklad 1.
Proč jsme potkali takového workoholika, když k nám tato nátura vůbec nepasuje?
Jeden z možných důvodů: Jaké lepší zrcadlo/varování by nám mohlo být nastaveno, když máme sklony k workoholismu, než potkat človíčka abnormálně závislého a žijícího JEN pro práci? Třeba to je varování, abychom věděli, na co (na koho) si dát pozor, jací nebýt (s kým nebýt).
„Osud míchá karty, my hrajeme.“
Arthur Schopenhauer
Příklad 2.
Proč nám ujel autobus, proč jel o 5 minut dříve?
Jeden z možných smyslů: Mohli jsme tím být varováni nad pomíjivostí okamžiku, nad leností, pohodlností, iluzí jistot. Také jsme ale mohli být chráněni – kdybychom do toho autobusu nastoupili, pohádali bychom se, protože v něm jel náš nepřítel. Nebo nás mohl zavést na místo určení dříve a tam bychom potkali někoho, kdo by nám zkazil den. Anebo bychom neměli čas koupit svačinu, čehož bychom večer litovali, protože jsme následně v práci museli nečekaně zůstat déle…
Co si z toho vzít krom poučení? Naučit se hledat klady, smysl, udržet si optimismus, přijmout poučení/varování.
Pro analyticky smýšlející jedince to znamená jasnou ukázku rozmanitosti, možností a následně upevnění/zúžení výběru a tedy jasnější směr cesty – zacíleno na rozum/mysl.
U těch, kteří inklinují k citové stránce, to bude řazeno jako obohacující emocionální zkušenost. Mít rád, vnímat/vylepšit energii, která je vyzařována a přitahována, zkusit souznít i přes překážky (někdy se vyskytuje i snaha změnit/přizpůsobit/zdolat láskou) případně příště vycítit nesoulad, uchránit (své) city – zacíleno na srdce.
Ti, co hledají jistotu v duchovní rovině, to zaregistrují jako Boží/boží ochranu/zkoušky, vesmírnou pomoc/vedení, karmu… – zacíleno na vyšší moc.
V praxi má většina z nás mix analytického, citové i duchovního vnímaní, což přináší užitek a poznání z více úhlů.
„Za každým rohem čeká několik nových směrů.“
Stanisław Jerzy Lec
TIP závěrem:
Chceme-li se zdokonalit v umění vidět za roh/pod povrch, plánujme! Při sestavování plánů se dostatečně věnujme i alternativám, k nimž taktéž vypracujme předběžná řešení případných zádrhelů. Počet záležitostí, které by nás mohly zaskočit, se zmenší, procvičíme si reakce, přizpůsobení, „boj“, zaujímání vhodného (a jistého) postoje.
Věříte, že vše má svůj smysl, popř. že dokážete ve všem smysl najít? Že když budete dobří, tak vše dobře dopadne?
Čtěte také: Karma
