Kdyby se tento všestranný ilustrátor a designér narodil o několik desítek let dříve, plakáty lákající na filmy Snídaně u Tiffanyho nebo Prázdniny v Římě by jistě nesly jeho podpis. Proč? Lesk a glamour styl bezstarostných padesátých a šedesátých let totiž vyzařuje z každého jeho díla. A podobnost okatých usměvavých dívek, které se rodí z jeho štětce nejčastěji, s tehdejší ikonou Audrey Hepburn taky není čistě náhodná. Ostatně autor se touto inspirací netají, právě naopak.
Jordi Labanda se narodil před třiceti devíti lety ve městě Mercedes v jihoamerické Uruguayi, ale už ve třech letech se s rodiči přestěhoval do Barcelony. A zdá se, že obyvatelé, které Jordi popisuje jako veselé, otevřené a zvídavé workholiky, kteří mají přesto „klidný pohled na život – s těmi všemi siestami a tak“, měli na jeho budoucí povolání zásadní vliv. Zjistil totiž, že ho baví pozorovat lidi, jejich reakce a chování na ulici, na večírcích, zkrátka všude, kde to žije. To už byl jen krůček k tomu, aby se po střední škole vydal studovat průmyslový design.
Jordi Labanda měl od začátku štěstí, že nemusel obcházet galerie nebo firmy, nabízet jim své práce a v potu tváře dokazovat svůj talent. Ten totiž nesporně měl a už od první poloviny devadesátých let navázal spolupráci ne s regionálními plátky, ale rovnou s gigantem, jehož slovo ve světě módy, umění a šoubyznysu opravdu znamená hodně – s americkou mutací časopisu Vogue. A jak je všeobecně známé, co se objeví na stránkách Vogue, stane se vzápětí žhavou módní senzací. A to se samozřejmě netýká jen oblečení, účesů a make-upu.
Po jeho ilustracích zatoužily velmi brzy i další magazíny a značky, takže není divu, když se Jordiho jméno objevovalo čím dál častěji i v konkurenčním Elle, Marie Clare, Cosmogirl, Seventeen nebo světově uznávaném časopise o designu Wallpaper. Po jeho kresbách ale zatoužily i značky jako Louis Vuttion, Dior či Adidas, dnes vymýšlí například design parfémů pro Zaru.
A co je vlastně na ilustracích Jordiho Labandy tak zajímavého? O tom se nepíše, to se musí vidět, dalo by se říci. Po technické stránce jsou postavy naprosto dokonalé, zkrátka tak nějak by chtěla vypadat jistě většina „živých“ dívek. Krásné hluboké oči s dlouhými vytočenými řasami, které postavám propůjčují příslovečný laní pohled, drobný nosík, záplava vlnitých loken, štíhlé paže a pas, dlouhé nohy a nezřídka kdy obličej schovaný za obrovskými brýlemi, které jsou i dnes vysoce módní záležitostí. A téměř vždycky tajemný úsměv, který povyšuje obrázek na „něco víc“. Ano, tyto ilustrace proslavily Jordiho nejvíce a také se nejvíce objevují na luxusních diářích, kabelkách, psacích a toaletních potřebách a kobercích, stejně jako na propiskách a zápisnících, které lze sehnat v téměř každém zahraničním papírnictví.
Ovšem španělský designér se často odvolává i na své tři oblíbené umělce, kteří významně ovlivnily jeho tvorbu – Pabla Picassa, Salvádora Dalí a Joana Miróa. Ženy podivuhodných tvarů, ale i barev, to je zase další z mnoha „tváří“ Jordiho Labandy.
Tvrdí o sobě: „Jsem komerční ilustrátor. Pracuji pro reklamní průmysl a vydavatelské firmy po celém světě. Publikoval jsem ve většině titulů, jejichž práce si vážím, a o kterých si myslím, že dělají zajímavé věci.“ Takže žádné distancování se od reklamy a komerčních záležitostí. Proč taky? Pokud se spojí známý výrobek (v Jordiho případě například plechovka Pepsi Coly) s uměním, mohou si obě strany jen gratulovat. A že je španělský designér opravdu guru ve svém oboru, dokázal limitovanou „kolekcí“ vozu Nissan Micra, kterému „ušil na míru“ interiér i ornamenty na kapotě.
V třiceti devíti letech se může Jordi Labanda stále počítat k mladým progresivním umělcům, ale přece jen už zatoužil zanechat po sobě něco opravdu svého. A to se mu povedlo. Nejenže několikrát vystavoval své obrazy v několika barcelonských galeriích, vydal také dvě knihy. Prví, z roku 2003, nese název Hey Day a Jordi v ní představuje mnoho ze své dosavadní tvorby. O dva roky později vydal španělsky knihu Si te he visto no me acuerdo, která mapuje tvorbu humoristických ilustrací. Před necelým rokem se španělskému návrháři splnil další sen – v Barceloně byl v září slavnostně otevřen butik s kolekcí oděvů a doplňků.
A co je možná největším tajemstvím Jordiho Labandy? „Veškeré malby provádím kvašem (tedy krycími vodovými barvami s viskózním pojidlem) na papír. Vše je děláno ručně, počítač nikdy nepoužívám. A usiluji o sofistikovaný vzhled, chci představit realitu filmů 50. a 60. let. Miluji všechen ten dobový lesk, který je dnes stále moderní.“
