V žilách slavného tenisty koluje směs švýcarské a jihoafrické krve. Švýcarskou krev Roger zdědil po otci Robertovi, o nádech exotické Jižní Afriky se „postarala“ matka Lynette. Když šťastní rodiče osmého srpna roku 1981 poprvé drželi svého syna Rogera v náručí, nemohli tušit, že se právě dívají na budoucí tenisovou legendu. Ačkoli je Rogerovi teprve necelých 27 let, jeho jméno se nesmazatelně vepsalo do světových sportovních encyklopedií.
Sportovně nadaný chlapec vyrůstal v Münchesteinu na okraji Basileje, kde žil spolu s rodiči a starší sestrou Dianou. V tomto švýcarském městě nedaleko německých i francouzských hranic vzal poprvé do ruky tenisovou raketu. Bylo mu tenkrát šest let. Počáteční zvědavost brzy přerostla ve velký koníček a životní vášeň. Souběžně s tenisem Roger ještě několik dalších let trénoval fotbal, ale ve dvanácti letech se začal věnovat výhradně tenisu. Dnes toto rozhodnutí pokládá za jeden z nejdůležitějších okamžiků svého života.
Lidé, jenž vídávali malého Rogera na jeho prvních zápasech, na něho vzpomínají jako na výbušného chlapce, který neuměl ovládat svůj vztek. Kvůli svému chování byl dokonce několikrát vykázán z kurtu. Postupem let se tenista zklidnil a dospěl ve vyrovnaného hráče, který si váží svých protihráčů i rozhodčích. Nejlépe to ostatně vyjádřil v často citované větě: „Nebojím se nikoho, ale respektuji všechny.“
Ve svých čtrnácti letech mohl rodnému Švýcarsku poprvé předvést své neuvěřitelné schopnosti a obrovský talent. V této době se stal mistrem Švýcarska ve své věkové kategorii a začal trénovat ve Švýcarském národním tenisovém centru. O tři roky později, tedy v roce 1998, Federer vyhrál juniorský Wimbledon i turnaj Orange Bowl a byl vyhlášen juniorským mistrem světa.
Nejen jeho nesporný talent, ale i exotický vzhled a šarm přispěly k tomu, aby si brzy získal spoustu fanoušků. Stejně tak rychle si získával i respekt svých protihráčů. V roce 1999 – v osmnácti letech – se stal nejmladším hráčem světa, který se umístil v první stovce žebříčku ATP (Asociace profesionálních tenistů). Na Olympijských hrách v Sydney se probojoval až do semifinále, v němž ale neuspěl a následně prohrál i souboj o třetí místo.
V dalších letech Federer konstantně šplhal nahoru po ATP žebříčku a druhého února roku 2004 se dostal na jeho úplný vrchol. Od té doby se žádnému hráči nepodařilo Federera vystřídat a ten tak drží neuvěřitelný rekord – 231 týdnů nepřetržitě v čele ATP (stav k 30.červnu 2008). Na Olympijských hrách v Aténách patřil mezi jasné favority, ale vypadl už ve druhém kole. Tenkrát si radost užívali čeští příznivci „bílého sportu“, protože světovou jedničku porazil český reprezentant Tomáš Berdych.
Ačkoli francouzština (spolu s němčinou a angličtinou) patří k jazykům, které tenista bez problémů ovládá, na francouzské půdě se mu vyhrávat nedaří. Jediný grandslamový turnaj, který Roger Federer (zatím) nikdy nevyhrál, i když se v posledních třech letech probojoval až do finále, je French Open. Přes tuto „vadu na kráse“ se ale může radovat z ostatních třech velkých turnajů: z trojnásobného prvního místa na Australian Open, každoročního čtyřnásobného vítězství US Open a z již pěti triumfů na londýnském Wimbledonu. Odpověď na otázku, jestli se stane šestým wimbledonským vítězem v řadě, nám přinesou nadcházející dny.
Část svých vysoce nadprůměrných příjmů (v roce 2007 si na okruhu ATP vydělal 10 milionů dolarů) Roger Federer každoročně věnuje na charitu. Sám v roce 2003 založil charitativní organizaci zvanou Roger Federer Foundation, která organizuje projekty na podporu znevýhodněných dětí. O tři roky později byl jmenován Vyslancem dobré vůle UNICEF, v jejímž rámci navštívil Jižní Afriku a indické oblasti zasažené vlnou tsunami. „Způsob, jakým se tyto děti vyrovnávají s nejhorší tragédií je důkazem jejich nezlomné odolnosti,“ řekl po svém příjezdu. Pro UNICEF tenista také natočil video, ve kterém varuje před hrozbou nemoci AIDS.
Za neobvyklým úspěchem tenisového génia stojí nekonečná léta dřiny a odříkání. Roky tvrdé práce se ale vyplatily a plody Roger Federer může sbírat nejen na tenisových kurtech. Časopis Time ho v loňském roce vyhlásil jedním ze stovky nejvlivnějších lidí světa. Uvídíme, zda se s tímto umístěním Roger spokojí, a nebo – po vzoru žebříčku ATP – zamíří až na vrchol.
Nejsem si jist, zdali to byl přímo Federer, ale vzpomínám si na jeden citát: „V profesionálním tenise jsou si technikou všichni rovni. Záleží jen na jejich mentální síle…“ Nutno tedy poznamenat, že se (nejen) Roger musel léta vedle fyzického a technického tréninku psychicky připravovat. Díky tomu je tam, kde je.
Jinak díky za inspirativní článek.
Díky za inspirativní komentář. Psychická síla člověka je jistě hlavním pilířem nejen pro sportovní, ale i pro ostatní životní úspěchy každého z nás.
Mějte se krásně a přeji mnoho úspěchů i Vám. Pavla