Ray Kroc: Úspěch jménem McDonald’s

0
1367

Ray Kroc se narodil roku 1902 v Chicagu ve státě Illinois dvěma emigrantům původem z České republiky. Jeho otec Louis (Alois) Kroc pracoval jako technik u Western Electric Union a měl ještě jednoho syna Boba. Ray byl od mládí hodně činorodý a matka si s ním často nevěděla rady. Začala tedy svého syna sama učit na klavír a tato dovednost mu později byla velmi k užitku. Třídní lavice ho příliš nelákaly, nudil se a nabyl přesvědčení, že se zde nenaučí příliš pro sebe užitečných věcí. Rozhodl se tedy školu opustit již ve 14 letech. O tři roky mladší Bob byl ve škole o poznání šikovnější. Později se stal lékařem a prezidentem charitativní organizace. Mladý Ray byl spíše mužem činu. Jeho absolutní odhodlání a vytrvalost nakonec vysoce převýšily nedokončené školní vzdělání.

Otázku volby povolání vyřešil Ray velmi brzy, když s kamarády už jako malý chlapec několik měsíců provozoval prodejnu s hudebními potřebami. Cítil touhu být obchodníkem. Toto nelehké povolání však vyžaduje řadu specifických vlastností a v prvé řadě také neotřesitelný optimismus. Ray sice nic z toho nevěděl, měl však vrozený jeden zaručený klíč k úspěchu – svůj duševní postoj.

„Vždy jsem věřil, že každý člověk vytváří své vlastní štěstí a je zodpovědný za své vlastní problémy.“

V roce 1922 se Ray Kroc oženil s dívkou jménem Ethel, kterou poznal, když hrál jako klavírista v orchestru v Michiganu. Krátce na to našel novou práci ve firmě Lily Tulip vyrábějící papírové šálky. Cítil, že prodejní potenciál tehdy neobvyklých papírových šálků je velký a může jej využít, pokud se mu podaří překonat setrvačnost tradice. Nastavil si tedy tvrdý režim a pracoval mnohdy až 18 hodin denně. Úsilí přinášelo ovoce, Ray zvyšoval jak svůj příjem, tak i sebedůvěru. Netrvalo ani dva roky a dosáhl nejvyšší pozice, jakou u Lily Tulip mohl získat. Odměnou byla pětiměsíční neplacená dovolená, kterou strávil na Floridě. Místo zaslouženého odpočinku se však nechal zaměstnat v realitní kanceláři a rychle se dostal do dvacítky nejlepších prodejců. Dostal dokonce automobil s osobním řidičem a v tomto momentě mu bylo pouhých 23 let. Příznivá situace na Floridě bohužel nevydržela dlouho a Ray Kroc se vrátil do Chicaga k prodeji šálků. Kvůli narůstajícím sporům, stereotypu a touze po nových příležitostech se po čase rozhodl opustit své lukrativní místo u Lily Tulip a neohroženě se vrhl do prodeje „Multi-Mixeru“, stroje na výrobu mléčných koktejlů.

„Myslete na malé věci a zůstanete malý. Já však nechtěl být takový..“

V roce 1948 dosáhl rekordního prodeje 8 000 kusů. Tento rekord ale měl být pouze začátkem. Podařilo se mu získat dva klienty tak významné, že kdybychom mu prozradili události následujících deseti let, sám by tomu jen těžko uvěřil. Při cestě do Los Angeles poprvé uviděl restauraci bratří McDonaldových a zůstal stát v úžasu. Podivně vyhlížející osmiúhelníková budova, plná pracovníků ve sladěných bílých úborech, kteří přesně plnili své úkoly, na něj udělala veliký dojem. Citlivě vnímal pořádek, disciplínu a výkonnost, s níž byla restaurace provozována. Okamžitě si uvědomil, jak velká potencionální obchodní příležitost se mu postavila do cesty. Jeho mysl začala pracovat na plné obrátky. Tato malá restaurace by se mohla stát předlohou pro stovky a tisíce dalších po celé zemi! Té noci mohl jen těžko usnout. Neztrácel čas a hned příštího rána šel navštívit Richarda a Maurice McDonaldovi. Ray měl jasný cíl. Chtěl získat koncesi na stavbu filiálek jejich restaurací po celých Spojených státech. Nabídka jídel by byla omezená na hamburgery, hranolky a nealkoholické nápoje. Všechno by se vyrábělo metodou montážní linky s vynaložením minima úsilí, času a nákladů. Přes velké množství námitek se mu nakonec podařilo bratry přesvědčit a při cestě letadlem zpět do Chicaga by letuška jen těžko hádala, že Ray Kroc, obyčejně vypadající muž těsně po padesátce, trpící artritidou a cukrovkou, se za čas stane „hamburgerovým králem“ a jedním z nejúspěšnějších podnikatelů na světě.

Psal se rok 1955 a Ray otevřel svou první restauraci McDonald na Středním Západě. Čelil nespočtu problémů od architektonického rázu budov až po nedostatky v chuti bramborových hranolků. Vytrvale odlaďoval jeden nedostatek za druhým, otevíral další pobočky a u toho neustále prodával Multi-mixery, aby pokryl náklady za pronájem restaurací a mzdy zaměstnanců. Jeho vizí byla síť restaurací vyhlášených svou kvalitou, obsluhou a čistotou. Zde využíval zejména svůj smysl pro detail a drobnosti, které na první pohled mohly vypadat nedůležitě, ale kazily celkový dojem restaurace, jenž na zákazníka působil. Postupně vytvořil propracovaný plán pravidelného zaškolování pro všechny majitele koncesí a tak dosáhl dalšího dílčího cíle a tedy, že si zákazník odnášel stejný příjemný pocit z kterékoli jeho restaurace.

„Věřím v Boha, v rodinu a v McDonald, ale v práci je pořadí opačné.“

Jen několik let po otevření první restaurace byl Ray Kroc nucen zvládat rychlou expanzi řetězce a restaurací a stále v něm sílil pocit, že má v rukou ten správný obchod. Správný až na jeden drobný detail: nebyl jeho! Stále byl smlouvou svázán s McDonaldovými. Proto se rozhodl nabídnout svým společníkům odstupné za zrušení smlouvy. Po dlouhých úvahách nad správnou strategií nakonec prostě zvedl telefon a zavolal Dickovi McDonaldovi s otázkou: Kolik by za to chtěl? Částka, kterou se o dva dny později dozvěděl mu vyrazila dech. Požadovali 2,7 milionů dolarů, což byla před 50 lety astronomická suma, kterou Ray prostě neměl. Stál tedy před náročným krokem. Rozhodl se! Vsadil vše na budoucnost McDonald’s a investoval potřebné peníze. Proč to bylo tak těžké? Původní plán jej měl totiž zadlužit až na 30 let dopředu. Díky ohromnému rozvoji společnosti trvala tato doba o poznání měně a po 11 letech měl všechny závazky uhrazené.

O tom, že je McDonald’s celosvětovým fenoménem se můžeme přesvědčit z různých zdrojů. Příkladem je známý pojem tzv. Big Mac Index každoročně zveřejňovaný v týdeníku The Economist, který porovnává ceny tohoto hamburgeru sítě McDonald’s v různých státech světa. Zatímco v současnosti se ceny v USA a České republice liší o pouhé dvě procenta, ještě v roce 2000 dosahovaly české ceny hamburgeru po přepočtu jen 55 procent cen ve Spojených státech.

Ray Kroc vytvořil jeden z největších obchodních řetězců, který je dodnes inspirací pro nespočet podnikatelů. Jeho život je dokonalou ukázkou odvahy, vytrvalosti a odhodlání, které si udržel až do věku, kdy už většina pomýšlí na „zasloužený“ odchod do důchodu. První restauraci otevřel až ve svých 52 letech. Na otázku, zda se mu tato usilovná píle vyplatila, si musí každý odpovědět sám..

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here