Takovou překážkou je velmi často zjištění, že jednoduše sami nestačí na některé činnosti související s dosahováním vytyčeného cíle, že tráví ohromné množství času učením se a objevováním nových věcí a tak se nemohou soustředit na plynulou cestu za dosažením svého osobního úspěchu. Postupně zklamání převyšuje prvotní nadšení a následuje jediný možný krok, a tím je selhání.
Abyste se vyvarovali této nepříjemné zkušenosti, je nutné důkladně plánovat cestu k osobnímu úspěchu, vše co bude nezbytné naučit se a umět pro zdolání všech jednotlivých kroků. Ať už plánujete cokoliv nebo ať máte jakékoliv myšlenky, vězte, že sice žijeme ve světě splněných snů, ale bez píle a svědomitého přístupu to nepůjde. Takzvaný okamžitý neboli instantní úspěch je spíše pohádkou než realitou a pokud o takovém úspěchu víte, s největší pravděpodobností se za ním tak nebo tak skrývá dlouhá cesta sebevzdělání a soustředění vlastních myšlenek na jednotlivé cíle.
Soustředění se a využití vlastní mysli k preciznímu vytvoření dokonalého obrazu celého projektu, snu nebo cíle jsem již nastínil v dřívějším článku Duševní připravenost: Hlavní klíč úspěchu. Jenže nedílnou součástí každého úspěchu je sebevzdělávání, to je náročné v závislosti na naší vlastní osobě a našich zkušenostech, ale přesto má jednoho společného jmenovatele – důsledné procvičení naučeného a získání sebedůvěry v dané činnosti.
„Každým nepřítelem teorie je praxe,“ ne nadarmo tímto citátem začíná nový odstavec, naučit se totiž něco nového je první aspekt k dosažení stanoveného cíle, druhým aspektem je procvičení si získaných znalostí, ověření si jejich pravdivosti na příkladech nebo případových studiích, vstřebání informací, a až poté splnění stanoveného cíle. To platí pro všechny oblasti i sféry, mohou to být věci technického rázu, způsob chování nebo osobní přístup k vlastní práci. Vždy se jedná o stejný princip…
A tím principem je získávání sebedůvěry procvičováním si naučeného, ano, může to být někdy až nudný akt, avšak naprosto nezbytný. Nejenže si takto upevňujete svou psychiku, ale současně i upevňujete velmi podstatně svou mysl. Toto si ověříte při využívání zjištěných a vyzkoušených znalostí v praxi, kdy mnohdy musíte pracovat ve stresu, aktivně reagovat na nečekané situace nebo vyrovnávat se s emocemi. Pochopitelně vám pak zůstává méně energie a méně koncentrace na daný úkon, který chcete nebo potřebujete pro svůj úspěch splnit.
Tyto zdánlivě jasné záležitosti dokládá i výzkum provedený u pianistů, který ukázal, že dvě oblasti jejich mozku jsou nadprůměrně vyvinuté. Těmi právě jsou centra pro ovládání prstů, tedy hraní, a centrum pro vnímání zvukových podnětů, tedy centrum sluchu. Je pak jasné, že takovýto zkušený pianista, který pečlivě trénoval a má rozvinuté patřičné mozkové partie, bude daleko úspěšnější než jeho mnohem nadanější kolega, který tréninku nevěnoval tolik píle a pozornosti. V ideálním prostředí mohou zahrát oba identicky, ale jelikož víme, že nic není ideální a vždy na nás nějak působí okolí, více bude vynikat prvně zmiňovaný pianista.
Takže pokud stojíte tváří v tvář zdánlivě nepřekonatelnému, neustupujte, nebojte se, nevzdávejte to a uvědomte si, že získáním nových znalostí a dostatečným cvikem, můžete zdolat jakoukoli překážku. Vše tak bude záviset na vaší sebekázni a odhodlání začít a vytrvat. Některé cesty mohou být náročnější než druhé, ale vy tu svou neopouštějte, věřte sami sobě a věřte svým snům!
Závěrem snad dobrou zprávu, že ne vždy je nutný perfekcionalismus a velmi aktivně a pozitivně vám může dopomoci vaše osobnost a zkušenosti, případně cit pro danou věc. Nemusíte tak být odborníky na vše týkající se vašeho cíle, stačí, když budete vynikat jen v některých určitostech a nezanedbáte ostatní části. Věnujte tedy maximální úsilí věcem, pro které máte talent nebo vám jdou nejvíce, staňte se v nich „mistry“ a následně, když dobře ovládnete i ostatní nezbytnosti, úspěch na sebe nedá dlouho čekat.
