Osobní rozvoj: Je sobeckým gestem?

Nejen z úst světových velikánů, ale též na našich stránkách a těchto řádcích již nesčetněkrát zaznělo, že bychom v životě neměli myslet výhradně na sebe – pro úspěch a naplnění bychom měli být maximálně štědří, sloužit druhým a s maximálním úsilím konat dobro. A nyní, zvláště v tomto článku, se může zdát, že jde o zjevnou kontradikci. Že najednou nabádáme k sobectví. Zdání však klame, nyní se totiž ubíráme o level výš.

Udělej si na sebe čas

Osobní rozvoj je dlouhá a náročná cesta atakující nejvyšší ideály jak o nás samých, tak i o okolním světě. Cesta těch, jejichž vize a životní cíle přesahují meze „obyčejného života“, jak jej známe. Podstoupit však kroky na této cestě si žádá těžko přestavitelnou spoustu úsilí, času a naší životní energie. Žádá si to ten čas a energii, kterou jsme doteď věnovali něčemu jinému – koníčkům, sportu, nicnedělání, každodenní párty, hraní her, ohraným odpoledním kafíčkům, sledování televize atp.

„Jakmile se dopracujeme na jistou úroveň rozvoje, již nepotřebujeme ztrácet čas polemizováním, co bychom nyní měli dělat. Jednoduše to víme.“

Teď namísto toho střetáváme svého mentora, často máme v ruce knihu, sami se sebou debatujeme nad důležitými otázkami, setkáváme se s podobně naladěnými lidmi a vzděláváme se pomocí internetu. Ano, změnili jsme se. Nemáme již čas na některé ze svých zvyklostí, a přesně proto tolikrát slýcháme: „To nejsi ty.“ A někdo jde dokonce tak daleko, že nás označí za sobce. Potkalo vás to?  Z perspektivy druhých se naše proměna skutečně může jevit jako sobeckost. Ano, to může, my jim to však nemáme právo zazlívat, neboť to tak může vypadat.

Nyní vidíme mnohem víc

Pro pochopení totiž musíme pohlédnout z širšího úhlu pohledu – prozkoumat naši motivaci. Jaká je vaše motivace? Pokud je motivací vyrůst, objevit něco víc, naučit se být ještě větším přínosem druhým a pro společnost, pomáhat druhým mnohem víc a mnohem efektivněji, jde ve skutečnosti o myšlenkový pochod egoisty, anebo rozvážného, dospělého a pokrok dělajícího člověka…?

„Dej člověku rybu a nasytíš ho na jeden den, nauč ho rybařit a nasytíš ho do konce života.“

A přesně to nám mezi řádky odhaluje toto východní přísloví původem od mistra Lao Tzu – neumíme-li totiž rybařit, abychom to tajemství byli s to předat druhým, můžeme jim pomoci nanejvýš jednou rybou denně. Nic víc, což je sakra málo, je to tak? Jestliže však zasvětíme svůj čas studiu chytání ryb, abychom jej poté naučili i druhé, je to sobecky využitý čas? A to ať už je pro vás tím „rybařením“ cokoli.

Nejprve pomož sobě

Ono smýšlet o okolním dění kriticky je praktická věc, avšak nesmíme sklouznout na takovou úroveň skepse, kdy přes jednotlivé stromy nevidíme les. Čas pro posun o krok vpřed, získání nadhledu, ujasnění hodnot a nabírání sil v ústraní proto může být jen stěží brán jako sobecký čin, nebo ne? Vždyť veškerý život je o vývoji a růstu, což dokazuje sám vývoj celé přírody. Jak tedy může být soustředění na vývoj a růst sobecké, když to přinese v budoucnu užitek všem…?

„Chceš-li doopravdy pomoci druhým, pomož nejprve sobě.“

A jakmile si výše uvedenou větu uvědomíme, je mnohem snazší opustit navždy zajeté koleje a růst. Vyhraďte si čas sami na sebe a neúnavně na sobě pracujte! Navzdory všemu a všem, v době, když vize je větší a smysluplnější než všechno ostatní, kdy žádné uspokojení není dostatečné vyjma uskutečnění této vize… Tehdy je zapotřebí spousty trpělivosti a soustředění k růstu. Stojí to za to, věřte nám. Plnou parou vpřed!