Když koncem roku 1986 v Jihoafrické republice přišel na svět chlapec jménem Oscar, jeho rodiče museli čelit velice těžké volbě. Syn se narodil s vrozenou vadou dolních končetin – bez vyvinutých holeních kostí, čímž bylo jasné, že se na své nohy nikdy nepostaví. Existovaly dvě možnosti a žádné řešení se neobešlo bez potoků prolitých slz. Buď mu nohy nechat, připravit syna na život na vozíku a věřit v zázrak nebo revoluční pokrok medicíny. Nebo mu nechat nohy amputovat a navždy tak ukončit jeho naděje na normální život. Mít nefunkční nohy a nemít nohy je velmi podstatný rozdíl.
Ještě než byl Oscarovi rok, rozhodnutí padlo. Lékaři provedli zákrok a malému chlapci byly pod koleny amputovány obě nohy. Rodiče věřili, že jinak zdravý Oscar se s touto změnou dokáže dobře vypořádat. Nefunkční nohy by působily jako kotva, bránící mu v jakémkoli pohybu, zatímco by zbytek těla slábl a celé dětství i život by chlapec strávil buď v pozici vsedě, nebo vleže. To nechtěli dopustit.
Když se malý chlapec zotavil, mohl se začít učit používat své nové nohy. Tím byly speciální karbonové protézy, které pro něj připravili v nemocnici. Počátky nebyly jednoduché. Chodit na chůdách není úplně jednoduché ani když umíte chodit normálně, natož když chodit neumíte, neměříte ani metr a je vám jen několik málo let.
“Moje matka mě nikdy nelitovala jen kvůli tomu, že nemám nohy. Jediný rozdíl mezi mnou a mým bratrem viděla v tom, že brácha si ráno nazouval boty a já si připínal protézy. To je celé.”
Brzy se právě sport stal Oscarovou největší zálibou. Na střední škole hrál ragby, vodní pólo nebo tenis a bylo jen otázkou času, kdy okusí i závody na atletickém oválu. Na posledních paralympijských hrách triumfoval ve všech sprinterských disciplínách, ale to je pro tvrdě trénujícího Jihoafričana málo. Dnes se svým časem může nechat za zády nejednoho profesionálního běžce, a to je právě jeho sen. Běhat s těmi nejrychlejšími.
“Nepovažuji se za postiženého. Nikdy se nemůžete zlepšovat, když máte na mysli, že jste jakkoliv postižený.”
Překážkou na této cestě nejsou jen přísné kvalifikační limity. Už od prvních pokusů se setkává s názory mnohých, že jeho karbonové protézy jsou dokonce velkou výhodou, kterou má před svými zdravými soupeři. Co s tím? V konečném stání Oscar Pistorius předložil funkcionářům IAAF studii z Massachusettského institutu technologie, která přímou souvislost mezi jeho výkony a speciálními protézami neprokázala, a zvrátil tak zamítavé stanovisko ve svůj prospěch. Ačkoliv to nepřesvědčilo všechny jeho odpůrce, dostal první šanci. Na MS v Tegu se probojoval do semifinále v běhu na 400 m a snad jej uvidíme i na OH 2012 v Londýně.
Většina z nás považuje za velkou překážku vše, co se nám staví do cesty, a to přesně do chvíle, kdy se objeví ta skutečná. Přichází rychle, náhle, bez varování a nikdo nechápe, proč zrovna já. Jen ti kteří dokáží čelit sebelítosti, mohou jít dál než ostatní, najít sílu nevzdat se a předvést, co všechno je vlastně možné. Charismatický beznohý sprinter přečkal všechny soudy, zákazy a odvolání jen proto, aby se mohl zakleknout do startovních bloků. Hádejte, čí odhodlání je skutečně největší?
