V businessu platí: špatná reklama, taky reklama. Ve vztazích to ale není o moc jiné. I pozornost si musíme zasloužit! Děláme-li vše s dobrým úmyslem, pravdou na jazyku a srdcem na dlani, pak se ani nejpodivnější pomluvy nemusíme bát.
Když nám někdo něco závidí, vypovídá to o tom, že chce něco, co máme my, za něco nás obdivuje. A samozřejmě, jak je v 99 % případech běžnou, prověřenou věcí, jeho emoce a akce (pomluvy) vypovídají o něm, nikoli o nás.
Když nás někdo vkládá do svého života, zřejmě nás v něm chce mít… pouze reálně (zatím/už) neví jak.
Závist si musíš zasloužit.
Richard Branson
Je přirozené, že nás trápí, když o nás někdo lže, pomlouvá. Můžeme mít tisíc a jednu aktivitu, hromadu přátel, ocenění, úspěchy, ale jsme-li citliví, vlna negace nám nebude zcela lhostejná a stihneme ji zaznamenat. Obzvláště, když pochází od člověka blízkého. Nelze ovlivnit myšlení druhých, ale lze ovlivnit náš přístup. Podívejme se tedy na věc z druhé strany, pozitivně (ano, jde to)!
Když mě někdo do svého života tak chce, že mě do něj angažuje klidně i pomocí lží, fikce, fantasy-příběhů, je to vlastně milé… Neříkám, že správné, ale takové zoufalé volání lačného (zranitelného) srdce. Každá věnovaná myšlenka, čas, slovo a cit jsou darem. Když si ze všech eventualit, kterým věnovat mysl a emoce, někdo (či jeho podvědomí) vybere mě, něco to znamená, což ve mně může vyvolat polichocení, vděk, empatii, lásku.
„Kdo mne pomlouvá, aby mne zlehčil, tomu se usměji,
kdo mne pomlouvá, protože sám je špatný, tomu odpouštím;
kdo mne pomlouvá, že se na mne rozzlobil, toho polituji,
kdo mne pomlouvá a pravdu mluví, tomu poděkuji.“
Theodosius I. Veliký
Vyrovnaný, sám se sebou spokojený člověk dokáže pracovat s pravdou a říci ji do očí, stejně tak svůj názor. Avšak nesděluje svůj názor tam, kde není žádaný ani prospěšný – zbytečně nezraňuje.
Jsme-li vtaženi do pomluv, lží apod., pamatujme:
- Je na každém z nás, čemu uvěříme (poslouchejme svůj rozum + intuici). Pomluvy moudrého nezajímají…
- Neneseme zodpovědnost za to, čemu druzí uvěří, nepochází-li to od nás (za svá slova zodpovědnost neseme!) Chytrému napověz, hloupého trkni, radí přísloví, avšak není-li pravda (nápovědou ani trknutím) přijata, neřešme to – není naše břemeno žít ve lži, omylu, jest to břemeno slepého, popř. slabého, naivního, závislého, zmanipulovatelného… dokud neprokoukne.
- Spravedlnost existuje, vše se jednou ukáže, vše se jednou vrátí.
Čtěte také: Karma není trest ani odměna, ale odezva!
Zásadní doporučení těm, kteří k pomluvám a lžím tíhnou:
- Chytat se spíše pozitivních, vřelých představ a příběhů, jelikož ty potěší a víc ony emoce (zaujetí, lásku), které k akci šiřitele vedou, poodhalí (oběma).
- Světem od pradávna koluje moudrá zásada: Nikomu neubližuj činem, slovem, ani v myšlenkách.
- Pro pokročilé: odvaha + pravda (nelze totiž žít pravdivý/skutečný život ve lži), což znamená přiznat si své emoce a zádrhely vyřešit ke spokojenosti všech zasažených. Pak netřeba lží (k sobě ani k druhým), neboť realita se stane tou nejkrásnější pravdou a předčí i tu nejlepší verzi snů.
Čtěte také: Prozření: Sundejme růžové brýle i klapky z očí
Čtěte také: 12 znaků, které pomohou odhalit lháře
