Svým autem, ať chceme, nebo nechceme, vysíláme do okolí zprávu. Zprávu o tom, kdo si myslíme, že jsme, zprávu o tom, co chceme, aby si o nás mysleli kolemjdoucí a kolemjedoucí. Děláme to částečně podvědomě. Když vidíte v médiích zprávu o dopravní nehodě zaviněnou rychlou jízdou, jaký vůz a jaký majitel se Vám vybaví? Dovolím si tipnout – 75 % z vás vidí mladého kluka, 20 – 25 let, v černém voze značky BMW nebo Audi. Mám pravdu?
Značka, obsah i vzhled vypovídají o mnohém – o našem životním stylu, o našich finančních možnostech, o naší prestiži. Když na obchodní schůzku přijede ředitel společnosti v astře z 90. let, nebude ve své pozici působit příliš důvěryhodně. Pokud na nákup přijede maminka s dítětem v novém coupé (v podstatě jakékoliv značky), také si o její praktičnosti a osobním životě budete myslet své. Uvidíte-li na silnici starou felicii se sklopenou střechou, bez jediné poskvrny za ta léta, smeknete před majitelem, jeho vášní a jeho zručností, se kterou naleštil celou karosérii veterána.
Dost možná si to neuvědomujeme, ale když se podíváme na reklamy na nové vozy, vidíme typické situace, typické lidi a typické životní styly, pro které jsou dané značky a dané modely určeny. Sám výrobce nám říká – my jsme značka pro manažery, naše auto je pro sportovní jízdu, naše auto je maximálně praktické, vyrábíme auto malé a úsporné …
Tím jsou v nás ještě více utužována tato spojení mezi autem a příslušným životním stylem. Pracuješ v provozu na tři směny a do práce jezdíš v porsche? To se nedělá, to smrdí, to je divné! Máš jezdit ve VW, škodovce nebo opelu.
Typizace vzájemného spojení životního stylu a daného vozu nás může vést k omylům, rozhodně nás vede k předsudkům a bohužel v mnoha případech vede i k nesprávným obviněním. Jistě znáte lidi z okolí, kteří jezdí ve škodovce, ač by měli na bavoráka – třeba jsou patrioti, třeba mají osobní vztah k těmto vozům, třeba zůstávají věrni „své“ značce. Určitě znáte také lidi, kteří mají výkonné auto, přesto dodržují předepsanou rychlost – prostě se jim to auto líbí.
A co říci na závěr: svůj životní styl nedáváme na obdiv jen autem, ale také svým oděvem, svou řečí, svými koníčky, svým přístupem k mnoha věcem. Při posuzování lidí podle toho, co mají na sobě nebo s sebou ale buďme opatrní.
A poučení pro úspěšné podnikatele? Ti to nepotřebují – jsou-li úspěšní, dokázali již svůj produkt správně zacílit, tedy správně spojit s konkrétním životním stylem tak, aby ti, kteří ho vyznávají, nebo ti, kteří ho chtějí dosáhnout, se s produktem identifikovali.
Skvelý článok. Niečo také som na sebe spozoroval tiež. Tiež posudzujem ľudí podľa auta a hlavne ak vidím mladých v BMW, Audi, Octavia a sú prevesený cez volant s veľkým sebavedomím. V duchu sa tomu niekedy smejem. Čiže s tým úvodom sa stotožňujem. Môj sen, ako aj Pána Štepánka je Aston Martin, ak nezmenil sympatie :). Predstavuje mi životný štýl gentlemana a vzbudzuje u mňa rešpekt voči majiteľovi, lebo aj podľa tohoto článku, auta sa kupujú poľa životného štýlu aký chcú žiť. Rozhodne nie som šofér ktorý by si to rúcal po ceste. Ta myšlienka je pre mňa odpudzujúca. Aston Martin nebol nikdy stavaný prednostne pre rýchlu jazdu. Pre mňa je to auto ktoré v sebe skrýva neskutočne pohodlie a výzorom rešpekt. Tie divoké kone pod kapotou sú bonusom navyše. Je to ako človek, ktorý navonok vyzerá fádne, ale vo vnútri je to veľká a silná osobnosť. Ešte raz vďaka za skvelý článok Michaele Smutnej, ktorá je dúfam veselá 🙂