“Mistře, jak mám dosáhnout svého cíle?”

Přišel jednou mladý učeň za svým mistrem a ptal se ho: „Mistře, jak mám dosáhnout svého cíle?“ Starý mistr se pouze usmál a pokynul svému učni, aby jej následoval. Beze slova společně došli k blízké řece, zastavili se u břehu, mistr uchopil hlavu svého učedníka a hbitě ji ponořil do vody. Po chvíli začal učedníkovi docházet vzduch a jeho tělo se v zoufalosti začalo zuřivě pohybovat. Mistra to však nechalo naprosto klidným. Když viděl, že učedníkovi už skutečně mnoho vzduchu nezbývá, zdvihl jeho hlavu zpět nad hladinu a posadil ho na zem.

Po chvíli, co se učedník vzpamatovával a byl vděčen za každý hluboký nádech, k němu mistr tiše přisedl. Učedník, stále ještě roztřeseným hlasem, se začal zmateně vyptávat: “Mistře, co to mělo znamenat?” Mistr se na něj pouze usmál a naslouchal dál… “… vždyť jste mne málem utopil, žádal jsem vás pouze o odpověď. Nemusel jste mne hned vodit k řece a topit.“ Mistr povídá: „Musel. Schválně mi pověz: Na co jsi myslel, když jsi měl hlavu pod vodou a myslel jsi, že se utopíš?“. “Pouze na to, jak se opět nadechnu, mistře.”. “Na co dalšího jsi myslel?”. “Na nic jiného, pouze na to, jak se opět nadechnu. Neměl jsem v hlavě vůbec nic jiného, všechnu svou energii jsem vložil do touhy opět se nadechnout.” Mistr se svému žákovi zadívá do očí a řekne: “Ano, to je ono. Jakmile se budeš úplně stejně soustředit i na svůj cíl, vložíš do touhy za jeho dosažením veškerou svou energii, učiníš všechny nezbytné kroky a nebudeš se rozptylovat ničím jiným, svého cíle zaručeně dosáhneš. Ať je to cokoliv! Už tomu rozumíš?”