Motokárové závody v Mexiku, světové motokárové série, formulové šampionáty v Mexiku a poté přesun do Spojených Států, tam Mario Domínguez naskočil přímo do juniorské kategorie nejvyšších formulových závodů, ze kterých již vedla relativně krátká, ale o to obtížnější cesta, do seriálu Champ Car. V nejvyšší sérii se ihned stal nováčkem roku a zajistil si pevné místo v týmu, po třech sezónách otestoval i monopost formule 1 u týmu Jordan a podepsal smlouvu v seriálu Champ Car v silnějším týmu Forsythe. Celkem dosáhl na 11 umístění na pódiu a dvou vítězství, sám ale přiznává, že tato epizoda ještě není uzavřena a hodlá se brzy vrátit zpět a znovu bojovat o nejvyšší příčky. Během nezávodních dní se věnuje své kariéře ve všech aspektech, překvapením může být, že nemá žádného manažera ani agenta a kontrakty a závodní sedačky si vyjednává sám. Mezitím se ještě stíhá věnovat motivaci, svůj entuziasmus, pozitivismus a úspěšnou povahu takto přenáší do podnikového prostředí…
Dreamlife: Závodil jste v sériích CART a Champ Car, což je v Americe nejvyšší formulová disciplína, mnohem populárnější než Formule 1, co potřebuje jezdec, aby dosáhl na tuto nejvyšší metu? Talent, schopnosti, štěstí, peníze?
Mario: Kombinaci. Musíte mít schopnosti a talent, samozřejmě dávku štěstí, být na správném místě ve správný čas, ale hlavně to je o tvrdé práci. Mnoho lidí má talent, má štěstí, mají finanční zázemí, mají příležitost, a nic z toho nevytěží, protože prostě nepracují tvrdě nebo se brzy vzdají.
Dreamlife: To zní jako velký tlak, je na Vás během závodních víkendů ze strany týmu vyvíjen tlak na výsledky nebo se tým snaží vytvořit jezdci co nejideálnější podmínky?
Mario: Týmy vždy chtějí výsledky, vždy vyvíjejí velký tlak. Mají sponzory, kteří chtějí být vidět, kteří chtějí úspěch a musí je uspokojit. Pro jezdce je to náročné, ale taková je profese. Navíc během víkendu se nesoustředíte pouze na závodění, komunikujete s týmem a techniky, udržujete atmosféru a musíte se starat o hosty týmu.
Dreamlife: Jak takový tlak snášíte, máte speciální techniky jak udržet koncentraci nebo Vám dokonce asistuje psycholog či poradce?
Mario: Vyzkoušel jsem sportovní psychology a musím říct, že mi hodně pomohli. Naučí vás různé techniky pro udržení koncentrace a práce se sebou sama. Ale pak, když jste jezdcem závodního týmu, je to čistě na vás, vytvořit dobrou atmosféru. Když se daří, vše je jednoduché. Pak ale přijdou závody, kdy se stanou hloupé chyby nebo objeví problémy, a co potom? Jste jezdec, jste střed týmu, musíte pomoct týmu překonat tuto fázi, musíte být dobrý lídr.
Dreamlife: Takže máte nejen zodpovědnost za výkon na dráze a závodní vůz, ale i za fungování týmu. Jakým způsobem ještě zvládáte udržovat atmosféru v týmu?
Mario: Dám vám příklad, někdy prostě přijde nešťastné období a stane se, že tým něco přehlédne a kvůli zbytečnosti nedosáhnete na výsledky, veškerá snaha pak přijde vniveč a asi si dokážete představit, jak se pak lidé cítí. Stejně tak se stane, že jezdec udělá chybu a zničí tím snahu a naděje celého týmu. Pak musím přijít a všem připomenout, že jsme jeden tým – vyhráváme spolu, prohráváme spolu, dnes se stala chyba, poučme se ze situace a jdeme dál!
Dreamlife: Prorazit do nejvyšších závodních sérií není nic jednoduchého, konkurence mezi mladými jezdci je vysoká a pravděpodobně je souboj o místo na výsluní velmi vyhrocený až agresivní. Jak jste to viděl Vy a jak jste dokázal prorazit?
Mario: Když jsem viděl desítky jezdců kolem sebe, všichni měli talent a schopnosti, všichni měli stejný cíl, řekl jsem si, proboha jak tohle můžu zvládnout? Pracoval jsem na sobě, soustředil se na svou práci a postupně viděl, jak ubývají. Prostě to nezvládli, vzdali se nebo nebyli dost silní, aby vydrželi v nabité konkurenci. Já jsem ale svému snu věřil, říkal jsem si: Nevzdávej se, následuj svůj sen. A ono to vyšlo.
Dreamlife: To co jste řekl, přesně vystihuje hlavní myšlenky, které se snažíme předávat našim čtenářům na Dreamlife.cz. Snažíme se je povzbudit a podpořit v jejich aktivitách, aby věřili svým snům, svým vizím a aby věřili ve svůj úspěch.
Mario: To je skvělé! Toto totiž říkám i ostatním, takto svět funguje, a pokud chcete být úspěšní, nesmíte se vzdát nebo ztratit cestu. Když nezávodím, mimo jiné se taky věnuji motivaci ve firmách, mluvím k desítkám, někdy i stovkám nebo tisícům lidí, vykládám jim svůj příběh a snažím se je inspirovat a povzbudit, že mohou dosáhnout svých cílů a že mohou být úspěšní, snažím se jim předat, co jsem se naučil.
Dreamlife: Po mnoha letech zkušeností se závody v USA jste se letos přesunul na evropské okruhy do evropského týmu a evropského prostředí, můžete srovnat prostředí a podmínky, popřípadě i týmy a vztahy v týmech?
Mario: Šampionát je trochu jiný v mnoha ohledech, rozdíly jsou hlavně v závodních tratích, ty jsou mnohem lépe postaveny než americké, lidé jsou zde také o něco přátelštější a atmosféra je trochu uvolněnější – pokud srovnáváme FIA GT a Champ Car. Ale tyto dvě série se srovnávají těžce, mají mnoho odlišností.
Dreamlife: A vztahy mezi jezdci a kolegy? Nelze zapomenout přece na ohromnou rivalitu…
Mario: To je hodně proměnlivé, tady je obecně přátelštější atmosféra, ale v zámoří jsem neměl problém mít dobré nebo i přátelské vztahy s některými jezdci. A vztah s týmovým kolegou se měnil rok od roku, jak se kolegové střídali. S někým jsme si rozuměli víc, s někým to bylo horší. Ale vždy profesionální.
