Klíč k budoucnosti je v každodenní rutině

Nejmocnější zbraní úspěchu je nejmenší základní jednotka lidského života. Je to rok či měsíc nebo den? Je to výdech a nádech? Často uvažujeme právě v těchto relacích. Tlačíme před sebou hodinovou ručičku a čas nám přijde nekonečný. Zítra bude další den a pak další. A je spousta let v zásobníku našeho života, na který dnešek nemůže mít velký vliv.

Na sklonku roku 2006 jsem uskutečnil v Ostravě rozhovor s velmi úspěšným obchodníkem. Nepřekvapilo nás, že máme shodný postoj k úspěchu. V jednu chvíli vzal papír a nakreslil vedle sebe dva obrázky. Prvním byl ciferník s ručičkami, druhým přesýpací hodiny. A dodal, že k pouhému přežívání nám stačí chápat život jako vteřiny, minuty, hodiny. Pokud ale chceme žít, je potřeba začít vidět život takový, jaký je. Je ho jen velmi omezené množství. V dějinách Země je náš život jen krátkým zábleskem. Přijde vteřina, kdy se zrníčka dosypou a naše dny budou sečteny. Je na nás, zda výsledný součet bude průměr, nebo překrásná jízda, na níž není čeho litovat.

A tak pokud chceme život prožít a pohár štěstí vypít do dna, shlédněme na nejmenší základní jednotku lidského života. Je jí pouhý zvyk. Malí lidé teď s úsměvem přestávají číst. Nashledanou tedy. Pro vás, kteří tu jste se mnou dál, pamatujme, že kdo si připadá velký na malé věci, je ve skutečnosti malý na ty velké. A to platí zejména o zvycích. Určují totiž celý náš život. Zvyky jsou cestou k porážce i slavnému vítězství. Jsou obrovskou hmotou v pohybu, která za sebou vleče veškerou budoucnost.

Zvyk je to, jak si zapínáme hodinky, jak řídíme vůz, nebo zda po ránu cvičíme. Tyto možná mají pramálo společného s úspěchem, ale co třeba zvyk usmívat se na druhé, číst každý den dvacet stran z knihy osobního rozvoje, chodit zpříma, zvyk častěji někoho obejmout, být vděčný, odpouštět… To jsou jen některé, jež mají sílu obrátit život.

To, co člověk dělá denně, je to, čím se stane trvale. A tak vás chci dnes povzbudit ke změně. Úspěch není otázkou velkých skoků, ale to, že děláte každý den jen o pár centimetrů delší kroky než všichni ostatní, a tak za rok dojdete o kilometry dál. Ještě dnes, právě teď můžete ovlivnit celý váš další život. Samotné rozhodnutí ale nestačí. Je nutné, aby bylo následováno závazkem v délce 30 dní. Třicet dní, kdy budete v pokušení odložit to na zítra. Třicet dní, kdy možná budete pochybovat o výsledku. Ale na úplném konci přivítáte do svých služeb nového loajálního sluhu, dobrý zvyk. Pak vezmete dalších třicet dní a  vybudujete jiný, nový. Zvyk za zvykem začnete tu obrovskou masu, která za sebou vleče vaši budoucnost, obracet směrem, který povede k dosažení všech vašich snů.

Myšlenka je základem pro čin. Opakovaný čin se stává zvykem. Zvyk je stavebním kamenem charakteru. A charakter v čase je osudem člověka. Jak dlouho tedy chcete čekat až přijde instantní den, který jen zalijete horkou vodou a váš život se změní k lepšímu? Je třeba vzít veškerou pokoru, aby člověk uvěřil této pravdě, a pak prorazit počáteční odpor dřívějších neproduktivních zvyků. Cesta nejmenšího odporu je totiž důvod, proč jsou lidé i řeky křivé.