Nicméně stavba plná okázalých křivek a zdánlivě tekutých prvků zatím čeká na schválení, ale společnost Smartown Investments to s výstavbou 50podlažní budovy myslí opravdu vážně. Budova by měla nabídnout 5hvězdičkový hotel s rozlohou 34 tisíc metrů čtverečních, zbývající plochu 35 tisíc metrů čtverečních pokryjí byty a na 4 600 metrech se objeví obchody a stravovací zařízení. Se schvalováním staveb slavné architekty to však bývá velmi horké, její stavby jsou velmi kontroverzní, dominantní v okolí a vždy budí ohromné emoce.
Sama konstrukce budovy je totiž opět nezvyklá, všudypřítomné dědictví komunismu se promítá i do ohromné stavby – klikaticí se sloupce exteriéru budovy jsou totiž kombinací betonu vyplněné ocelí k dosažení vysoké konstrukční pevnosti. Takto se architekta pokusila napojit stavbu na okolní betonové prostředí…
Avšak irácká architektka je na odmítání svých děl zvyklá, pochopení se dočkala až ve svých 43 letech, kdy se první odvážlivci odhodlali realizovat její kontroverzní návrh – požární stanici v Německu ve které byste nenašli jediný pravý úhel. Tehdy se psal rok 1994, Zaha Hadid byla respektována v ryze mužském oboru zejména pro svou uměleckou práci v architektuře než skutečnou architekturu. Její neotřelé nápady byly totiž mnohdy velmi těžko technologicky realizovatelné a tak musela dalších pár let počkat, než se stavebnictví a technologie posunout na úroveň jejích vizí.
Jakmile se blížil přelom tisíciletí, hlad po futuristických budovách rostl a Zaha Hadid se stávala stále žádanější architektkou, její práce získávala nová ocenění a dočkávala se i realizace. Budovy jsou i přesto stále pro mnoho lidí velmi netypické a těžko akceptovatelné – její architektura totiž neuznává běžné tvary, snaží se, aby se vznášely, aby dýchaly, a tak častěji působí jako organismus než typická budova. I proto jsou její díla často pojmenovávána jako dekonstruktivistické či zamrzle tekuté.
Je však neuvěřitelné, jak si Zaha Hadid stále pevně stojí za svými nápady – i přes veškeré odmítání, úšklebky nebo nevstřícnost stále bojuje a stále nabízí další a další neskutečné vize architektonicky netypických řešení. Už díky svému původu z Iráku neměla na růžích ustláno, se svou prací nemá na růžích ustláno, a přesto si jde stále za svým a úspěch postupně přichází. „Připletla jsem se do mužské profese, cítím se pořád jako cizinka,“ říká o sobě i ke své práci. I proto se této obdivuhodné ženě budeme na stránkách Dreamlife.cz ještě věnovat.
