Fascinace: Ferrari World Abu Dhabi aneb na ostrov Yas nejen za Alonsem a Buttonem

Od doby, co si papaláši od Ferrari souhlasně plácli s architektonickým ďáblem z Benoy (kde jedna ze světových divizí trůní – jaká náhoda – právě v tomto velebohatém emirátu) a složitě strukturovanou společností Aldar (která je skutečným vlastníkem parku, tedy ne Ferrari osobně), přitom neutekly ani tři kalendářní roky. Benoy jako takový je přímo zodpovědný za nejrůznější futuristické „strašáky“ po celém světě a v tomto případě prý jednoduše „architektonicky vyjádřili hodnotu značky“. A že je to opravdová apeninská dáma…

Je velký jako sedm fotbalových hřišť, hypoteticky v sobě pojme až 16.750 vozů Ferrari a má ambice být dokonale všestranným bavičem: šup s manželkou do obchoďáku nebo kina, potomka kvapem zašít na horskou dráhu a hurá vyzkoušet si třeba přezouvání kol v rámci pit stopu příznačně rudé formule Felipeho Massy. Nebo dotankovat špetku paliva, ideálně bez vznícení. Nebo obojí – přesně tyto a podobné vylomeniny „Ferrariland“ za jistě nemalý peníz poskytne. Závodnická škola a „obyčajnské“ motokáry jsou potom samozřejmostí, pro ty se ostatně netřeba trmácet na samý konec Arabského poloostrova. 100.000 metrů čtverečních a až 48 metrů výšky dělá z daného zařízení – pravděpodobně jen tak bokem – největší indoorový (uzavřený) park světa. A závěrem arabská závodní chuťovka pro otrlé a otrlejší: simulace jízdy a přetížení v monopostu F1 skrze vystřelení pasažéra skrz speciální díru ve střeše do výšky 62 metrů. To už není ani fascinace, to je věru spíše husí kůže.

To vše reálně pro 15.000 zvědavých hlav naráz – každé snobství je přirozeně třeba zpeněžit. Jako nejlacinější varianta se tedy logicky nabízí včasné klofnutí jednoho z mnoha volných pracovních míst, která majitelé nabízí přímo na oficiálním webu. Že by šance pro tradiční české kuchařky?

A že je vám masivní logo Ferrari na střeše, jenž v podstatě od samého prvopočátku udávalo tvar motoristického svatostánku, poněkud povědomé a mysl hlodající? Pak skutečně nejste ani trochu paranoidní. Jedná se o poctu obloukové karoserii populárního a nekřesťansky drahého krasavce – sporťáku Ferrari GT.

Prozatím si bláznivý komplex oťukali ryze prominentní hosté – Beyoncé a klasické hard rockové uskupení Aerosmith – kteří se elegantně svezli na mánii kolem jinak sportovně nepříliš strhujícího závodu královny motosportu v Yas Marina. A protože si pár lokálních šejků začalo hrát na bohy a překopalo mizerný pouštní ostrov v paradajs 21. století, konkurující Dubaji, a ne tak pomíjivý jako tenčící se rozné zásoby (díky jimž byl bezesporu financován), je příští rok během dalšího závodu, kdy bude rudý areál na plné pecky otevřen, v co doufat.

Ba co víc, pompézní sny pana Enza Ferrariho se začínají víc a víc plnit. Italské automobilce, a zároveň všeobecně přijímanému symbolu luxusu, noblesy a zdravé rozežranosti, to přitom netrvalo ani sto let. A to vše, prosím, v době celosvětové ekonomické krize a výsledkové recese Ferrari ve Formuli 1. Tu samou formuli, jíž na prahu tisíciletí potkaly veliké geografické změny, kdy závody na Starém kontinentě přestávají být převažujícím elementem, neřkuli pravidlem.

Závěrem bych si dovolil jedno drzé přirovnání, které se do této situace hodí: skutečný muslim musí jednou za život vykonat pouť do Mekky. Skutečný „Tifosi“, tedy fanoušek Ferrari, musí jednou za život do Ferrari Worldu.