„V tomto kuse mramoru spí anděl a já jej chci vidět na svobodě,“ prohlásil Michelangelo, když žádal radu města Florencie o svěření obhroublého kvádru, který po 40 let stál plný kazů a nedokonalostí před florentskou katedrálou. Následujících dva a půl roku vytesával Michelandelo Buonarroti jeden z nejznámějších uměleckých počinů renesance, sochu Davida.
Ze stejného důvodu je ročně vytěženo tou nejtvrdší prací průměrně 26 tun surových diamantů, z nichž se pod rukama nejzručnějších brusičů vyloupne čirá krása v podobě briliantů. Hodnota takového množství je bez mála v přepočtu 162 miliard korun a váha v karátech rovných 130 milionů. V tomto průvodci vás povedeme pod zemskou kůru, do míst, kde se diamanty rodí. Procestujeme kouty světa s největšími nalezišti i obchodními místy. Nahlédneme pod ruce nejzručnějších šperkařů a povíme si legendy spoutané mezi facetami těch největších briliantů světa. Na této epické výpravě vás budeme neustále překvapovat, udivovat i inspirovat. Dobrodružství začíná…
Aby z čistého uhlíku mohl vzniknout nejtvrdší známý nerost, diamant, je třeba dosáhnout velmi specifických fyzikálních podmínek. Na jedné straně extrémně vysokého tlaku až 60 tun na centimetr čtverečný a na straně druhé relativně nízké teploty 900-1300 °C. Těchto podmínek lze přirozeně dosáhnout pouze na dvou místech na Zemi. Buď v litosféře, většinou 140-190 kilometrů pod povrchem, nebo na místech dopadu mohutného meteoritu. Za malou chvíli se podíváme i na tzv. mimozemské diamanty, o jejichž vzniku se dodnes vedou vroucí vědecké debaty.
Aby se litosférický diamant dostal na povrch Země, potřebuje správný dopravní prostředek. Tím je magmatický výtah vulkánu s dostatečnou hloubkou. Ideální je alespoň 150 kilometrů, ale výskyt takto hlubokých vyvřelinových komínů je velmi vzácný, průměrné sopky sají magma z nejvýše 50 kilometrů. Ale ani nalezení dostatečně hlubokého vulkanického komínu není zárukou výskytu diamantů. Ve skutečnosti jen zlomek z nich dopravil na povrch dostatečné množství, aby se těžba ekonomicky vyplatila. Vyvřelé magma samo o sobě diamanty neobsahuje, ty jsou skryty v masivních blocích horniny zvané kimberlit či lamproit. Miliony let eroze pak diamanty roznesly po širokém okolí mnohdy již dávno vyhaslé sopky.
Diamanty vzniklé střetem zemské kůry s meteoritem jsou pro svoji drobnou velikost nazývány mikrodiamanty či dokonce nanodiamanty. Jejich těžbou se z důvodů nevybrousitelnosti žádná společnost nezabývá. Dnes nám takové diamanty slouží pouze jako historický ukazatel epicenter dopadů vesmírných těles.
Nejméně známými diamanty jsou ty s mimozemským původem. Byly objeveny pouze v Jižní Americe a Africe, kam je před třemi miliony let zavlekly ničivou explozí vesmírné asteroidy. Jsou nazývány carbonady a pro vědce jsou jedním velkým otazníkem. Jiné diamanty na Zemi přinesly meteorické roje pravděpodobně vzniklé při zrodu supernov. Ovšem tyto v součtu i se všemi litosferickými naší planety nejsou ničím v porovnání se zatím největším objeveným diamantem vůbec.
Smithsonovo centrum astrofyziky při Harvardu objevilo v souhvězdí Kentaura, 50 milionů světelných let vzdáleném, diamant o průměru 4000 kilometrů, který byl dříve srdcem dnes již zaniklé hvězdy. Pojmenovali jej Lucy na počest skladby „Lucy in the Sky With Diamonds“ skupiny Beatles. Hmotnost tohoto největšího objeveného diamantu ve vesmíru je deset milionů miliard miliard karátů, obligátně vědci zakončených výrazem „plus, mínus“.
Toto šokující zjištění uzavírá Dreamlifův průvodce světem diamantů – první díl. V dalším pokračování se můžete těšit na smršť informací a objevů ze zákulisí těžby diamantů, která kromě čirých diamantů na jedné straně dala světu i výraz „krvavý diamant“.
