Claudio Depeyrac: Nenechte si ukrást svůj potenciál

2
431

Claudio Depeyrac je autorem knihy Ukradený potenciál, které se během 1,5 roku prodalo neskutečných 3000ks. A rčení „všechno zlé, je k něčemu dobré“, mluví jasně v autorův prospěch. Nebýt úrazu nohy, který se mu před časem stal a kvůli 9 měsíční zdravotní neschopnosti, by tato kniha pravděpodobně nikdy nevznikla. A to by byla nesmírná škoda, jelikož vás už od začátku vede k zamyšlení. Odkrývá informace o tom, jak funguje nebo spíše nefunguje dnešní systémově nastavená společnost a poskytuje cenné rady. Nechybí ani příběh o tom, jak se tři kluci dali v Praze dohromady, získali investici od investora a po roce již prodávali elektrárny v hodnotách desítek milionů korun. Jak a proč si nenechat ukrást svůj potenciál, tvořivého ducha, jež často uhasí špatně zvolené zaměstnání, nebo už o pár let dříve školský systém. To jsou hlavní otázky, z kterých autor v knize hledá východiska.
Foto special pro DREAMLIFE (zmenšeno)
Claudio celkem brzy pochopil jednu věc, že absolventi po maturitě mají problém najít si práci, přestože jsou často plni odhodlání a mají nezřídka také vysokoškolský diplom. V posledním ročníku svého studia začal s prací, tehdy jako finanční konzultant. Když se později rozhodoval mezi vysokou a kariérou, zvolil první možnost. V případě opačné volby tušil, že by mezi jeho brigády patřili McDonalds, doplňování regálů, práce v baru nebo call-centru.

V jednadvaceti letech odešel z rodného města do Prahy a spoluzaložil investiční klub InvestClub, do něhož se postupně přihlásilo přes 300 investorů, s celkovým měním přes 1 miliardu korun. K tomu s úsměvem dodává: „Upřímně jsem byl v počátku velmi překvapen, kolik bohatých lidí zde v ČR je. Už jsme neřešili otázku investic v řádech 1000 Kč měsíčně, ale řádově v jednotkách, či desítkách miliónů korun v rámci daného projektu. Měl jsem možnost setkat se s velmi úspěšnými lidmi, co mají peníze a investují do budování či  zkupování jakýchkoliv firem. Zároveň i s těmi, co jsou teprve na začátku cesty, neboť jsme se snažili propojovat investory s talentovanými lidmi, co potřebovali investici do podnikání a knowhow. Když se setkáváte s lidmi, co vydělávají miliony ročně, a s těmi, co jsou na začátku, začnete si přirozeně pokládat otázku, co dělají tito lidé jinak. Rozdíl je markantní! Je to především  v otázkách týkající se myšlení a  o informacích. Najednou jsem viděl tu obrovskou informační propast.“ Dalo by se říct, že to byl i jeden z důvodů, proč napsal knihu Ukradený potenciál. „Chtěl jsem lidem otevřít oči. Vystoupit z davu a říct, co si o tom, co nám celá léta vtloukávají do hlavy, myslím. Vysvětlit čtenářům, na jakých skutečnostech stavím své poznatky, proto jsem do knihy zakomponoval i tu část z mého příběhu. I když mi bylo jasné, že budu spoustě lidem proti srsti. Jenže nikdy se nemůžete zalíbit úplně všem.“

Investičnímu klubu se dařilo, přišlo však jedno nečekané „ale“. „Začínal jsem si uvědomovat, že jsme překročili náš vlastní osobní vývoj o 10-15 let. A bylo celkem pravděpodobné, že se to jednou musí někde projevit, nicméně v tom denním zápřahu jsme si to neuvědomovali. Pořád jsme jenom pracovali. Rozhodl jsem se tedy trochu zvolnit tempo. Stále mě bavil fotbal, proto jsem se k němu, ve volných chvílích vrátil.“ Možná tomu osud chtěl, když mu při zápase praskla Achillova šlacha, což pro jeho život znamenalo zlom. Diagnóza byla až krutě jasná. Operace následující den a téměř rok pracovní neschopnost a rehabilitace. V jeho současném pracovním a životním tempu tedy rozhodně nemohl pokračovat.

„Když jsem ležel v nemocnici, měl jsem čas hodně přemýšlet, vedle mě ležel člověk, který se asi pravděpodobně už nikdy nepostaví na nohy. Došlo mi, za čím jsem se to vlastně honil. Přehodnotil jsem své priority. Chtěl jsem začít dělat to, co mě skutečně baví a dělá šťastným. Jenže smutné bylo, že jsem si to začal uvědomovat, až když jsem celé dny proležel na posteli a nic dalšího jsem ani dělat nemohl. Tak jsem začal postupně psát. Věděl jsem už tehdy, že chodit do práce v kravatě nebudu, Nechtěl jsem trávit čas s lidmi, kterým šlo často jen o jejich peníze. „Spatřoval jsem zajímavost v daleko prostších věcech. fotka pro dreamlife

„Spousta lidí stále věří v systém, jenž ve skutečnosti nefunguje. Je to iluze, čemu se učíme. Každý by se měl spoléhat především na vlastní úvahy a intuici. V mnoha školách se můžete dozvědět, jak řídit velkou firmu, ale už se nedozvíte, jak takovou firmu vybudovat. Lidský potenciál v každém člověku je obrovský a je jen třeba ho v sobě objevit. Než se člověk natrvalo usadí a uvízne v hypotékách. Je to o sociálním bohatství. Pokud člověk nepochází z rodiny, která má přebytek peněz a podnikatelské vzory (otec, strýc), o to více musíte vědět, co si můžete dovolit riskovat. Také máte mnohem kratší dobu na to, přijít jak věci v daném businessu fungují a pokusit se něco velkého ve svém životě změnit. Při pádu často pomáhá rodina, která může svým knowhow nebo penězi výrazně pomoci svému dítěti.

Zavedená fráze typu „dobře se uč, najdi si jistou práci a stát se o tebe postará“, dnes už nefunguje. Pravidla se změnila. Stát by měl trh stimulovat, aby více lidí mohlo podnikat a postarat se, aby měli lepší informace. Celkově přizpůsobit situaci ve školství podnebím, které panuje na trhu. Přivést do škol více podnikatelského uvažování. Bez toho rodiče budou posílat slepě své děti do školy, kde chybí koncepce a vize, která by reflektovala tržní podmínky. Školní docházka je sice povinná, otázka však zní, do jaké míry je účinná. Když je školství 20 let pozadu, jen těžko za rok doženete jedince, kteří se už léta vzdělávají jinak a třeba podnikají ve vaší oblasti – konkurence! Dnes je navíc světová.

Je to škoda, český národ je šikovný, máme na to, aby naši lidé mohli podnikat i na zahraničních trzích a náš stát měl z toho užitek.“ Záleží ovšem na vědomí a svědomí každého z nás, protože český národ jsme my. I přestože nejsou zmíněné věci ve škole, cesty jak je získat, existují vždy.

„Vykoupit se ze systému, můžete pouze v podnikání. Neboť jakýkoli zaměstnanec je a bude závislý. 95% podnikatelů zkrachuje do pěti let, a je to především důsledek toho, že mnoho začínajících podnikatelů nemá dostatečné vzdělání v podnikání. Čím víc jsme vystaveni vlivu bezcenných informací a hloupým lidem, tím více času trávíme přemýšlením o nich. To ovlivňuje nastavení našeho myšlení a podvědomí, které začíná lehce degenerovat a náš mozek postupně hloupne. „Proto nikdy nedávám na to, co si myslí většina, protože ty čtou zprávy typu BLESK, nebo sledují televizní noviny na Nově. Jsou spíše konzumenty – než, aby sami něco nového vytvářeli, o tomto procesu mnoho nevědí.

Pokud chce být člověk v něčem opravdu dobrý, vždy musí „trénovat“ s lepšími lidmi a přijímat minimálně o stupeň vyšší informace, než je jeho současná úroveň. „Je to stejné jako ve sportu. Raději v tréninku dostat pár ran navíc, od zkušenějšího boxera, než v zápase dostat KO v prvním kole. Přičemž většina se těmto ranám bude chtít už na začátku vyhnout.  

Avšak hned k tomu dodává. „Pozor na honbu za penězi a majetkem. Díky honbě za ekonomickými statky, se často soustředíme na to, co nemáme a lehce opomíjíme, co máme. A zapomínáme na to nejdůležitější, že samotné štěstí se skrývá v nás samotných.“ To si mnoho z nás neuvědomujeme. Dneska si každý stále na něco hraje a málokdo je sám sebou. Dříve než něco uděláme, raději přemýšlíme o tom, aby si někdo o nás nemyslel něco špatného.

Na závěr by rád vzkázal našim čtenářům: “ Inspirujte se, vždy objevíte něco nového! Pracujte na úspěchu každý den a nebojte se překážek. Jen trable a překonávání zažitého strachu z vás udělá silného člověka. Tak pozor, aby ta všechna námaha za něco stála“.

My moc děkujeme za poskytnutí rozhovoru a přejeme mnoho úspěchů. Knihu Ukradený potenciál najdete u vybraných knihkupců, a nebo si ji můžete přímo objednat na jeho stránkách www.ukradenypotencial.cz, kde jako bonus získáte knihu s podpisem přímo od autora.

2 KOMENTÁŘE

    • My děkujeme za pochvalu a věříme, že Vám kniha jistě přinese něco nového a posune Vás dál.

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here