Občas se zdá času příliš, občas málo. Přecenění a podcenění jdou ruku v ruce s unáhlením a promarněním příležitostí. Nalezení rovnováhy lze proto pokládat za stěžejní. Teorie relativity Alberta Einsteina může představovat ukazatel, který pomáhá při plánování snů, aktivit, avšak málokdo si relativitu času promítne a rozebere při těžkých situacích, ve vztazích… „Hodinka na klíně vašeho milého se zdá minutkou; minutka na horké peci se zdá hodinou. A to je relativita.“ (Albert Einstein) Okamžiky strávené s rodinou, přáteli, láskou se zdají být krátké, proto bychom v akcích směrem k nim mohli (obezřetně!) spěchat, pokud cítíme, že je to ONO. Oproti tomu v záležitostech kde necítíme nutnost shonu, kde se každá minuta jeví jako věčnost, tam bychom měli zvažovat, promýšlet, vyčkat na správný okamžik, dopřát si prostor. Pohádka a pár záchytných bodů poodhalí více…
Dětská pohádka, která vědcům způsobuje nervové tiky a probouzí v nich sklony k alkoholismu, vypráví o Slunci a Měsíci. Netřeba ale propadat panice (ani ve vědecké sféře)! Nejedná se totiž o poučnou pohádku z pohledu astronomie, ale z pohledu psychologie – rozvoje představivosti, osobnosti, pochopení, citu. Před absurditou uspořádání oblohy v tomto příběhu tedy přivřeme oči, ale otevřeme srdce…
Měsíc a Slunce
Kdysi dávno bylo Slunce s Měsícem na jedné obloze. Nebyl den ani noc. Náramně spolu vycházely, přestože byly v mnohém jako protiklady. Povídaly si, občas se hádaly (ale vždy se dohodly), smály se, hrály si, snily…
Po nějaké době jejich náklonnost přerostla přes hranici přátelství a zamilovaly se do sebe. Slunce bylo ale příliš pyšné na to, aby si své city přiznalo i na to, aby si všimlo citů Měsíce. Ten byl zase příliš vystrašený, aby svou lásku vyznal. Bál se odmítnutí, zklamání, selhání. A tak jejich vztah chřadl – začaly se vzdalovat. Oba čekaly, bály se, ustupovaly od sebe dál a dál…. Až je najednou od sebe dělila celá obloha. Nebylo již cesty zpět.
Na Zemi se období rozdělilo na den a noc: přes den bylo na obloze Slunce, v noci Měsíc. Když si Měsíc uvědomil, co se stalo, co ztratily, promarnily, vyplakal moře slz. Když je Slunce uvidělo, všechny jeho slzy ozářilo → a z toho vznikly hvězdy. Slunce s Měsícem se už nemohou k sobě vrátit, nemohou spolu být, život na Zemi se přizpůsobil střídání světla s tmou – aktivity s odpočinkem. Každou noc ale Měsíc vypláče slzy na důkaz své lásky a Slunce je ozáří, aby věděl, že srdcem jsou stále spolu.
Volné převyprávění, autor neznámý
Ačkoli základní myšlenka se dá shledat ve věčnosti lásky, celé pojetí poukazuje na odhodlání. Nalézt odvahu k činům, po kterých srdce touží dřív, než bude šance pryč. A pokud už příležitost není, tak dokázat ozářit i slzy – vzít si z nich poučení, brát je jako spojení emocí a vzpomínek na ty, s kterými nelze být, příležitost k novému směru. Vždyť kdo ví, co přinese další den, či noc?
Někteří by mohli příběh poupravit na vztah Země a Měsíce: Zamilovaly se do sebe, když se spolu scukly, jednu chvíli byly jako jeden… Pak se ale oddělily. Země má příliš práce, Měsíc kolem ní stále krouží a vyčkává. Aby na něj nezapomněla, občas ji polechtá na oceánech. Země ho na oplátku (přitahuje) udržuje ve své blízkosti, ale on se stejně rok od roku o kousíček vzdaluje (o 4 cm) – takže nesmí otálet dlouho, pokud se nechtějí ztratit.
Jak nepromarnit tu pravou příležitost:
- Před usnutím: Zrekapitulovat uběhlý den, předběžně si promyslet plány na další.
- Důležité body následujícího dne/období si zapsat.
- Co nedá spát udělat, klidně i večer/v noci/ráno.
Kvalitní spaní příliš rozechvělá mysl stejně nepřinese.
- Co dá spát, to nechat zapsané a vykonat až ve vhodnou chvíli.
Nebrat prostor akutním věcem a především nebrat energie sobě – ve správný čas se využije.
- Odškrtávat si splněné úkoly, plány i sny.
Získá se tím motivace k dalším aktivitám.
- K velkým snům se dopracovat pomocí malých krůčků a za každý se radovat.
- V kritických/akutních případech si položit otázku s možnou odpovědí pouze: NE/ANO. Rozhodnost urychluje sled událostí.
- Dát strachům a negativním myšlenkám minimálně stejný prostor jako pozitivním – pro objektivní názor a rozhodnutí je nutné být vždy v rovnováze (nebo optimista).
- Nespoléhat na klišé. Pokud nastal TEĎ ten správný okamžik, vzhůru do toho!
