Pokud máme historii, pak využijme její tradice. Vezměme to, co nám již dříve přineslo úspěch, oblečme tomu nový kabát a rozbušme srdce všech, kdo kdy nahlédli do naší slavné minulosti. Je to 30 let, které budete muset pohlédnout zpět, abyste zachytili úpon nitky, již čas proměnil v tento nabroušený koncept. První BMW M1 začala brázdit nekonečný asfalt v červenci 1978. Giugiarovy náčrty mělo do reality převést původně Lamborghini, ale špatná finanční situace a zpožďování Itala nakonec přihrálo zakázku německému konstruktérovi kabrioletů, Baur. Každé jedno bylo vyrobeno výhradně ručně. Za tři roky se soupiska majitelů zastavila na 455 kusech a ti všichni, kdo zůstali pod čarou, měli zkrátka velmi špatný den. Poslednímu BMW M1 byly otevřeny brány 13.února 1981. V těch letech německý výrobce psal tímto vozem dějiny některých závodních kategoriích.
Každý muž, který kdy jako malý chlapec sbíral angličáky a nemohl dospat, až svůj vozový park vyveze k dalšímu dobrodružství, bude nadšený. Nové BMW M1 vypadá jako ten nejkrásnější angličák všech dob. Kdyby jste jej tehdy měli, byli byste jistě králi ulice. Koncept má ostře řezané linie. Seseknutá příď z úhlu připomíná řešení Alfy Brera. Světlomety v úzkých štěrbinách pod kapotou si s mrazivým klidem přeměřují každého, koho byť jen na okamžik napadlo postavit se do cesty. Masce triumfují výrazné chromované ledviny – jediná indicie stvrzující, že se opravdu jedná o BMW. Ostatní prvky jakoby z oka vypadly… Ne, nevypadly z oka nikomu, jsou naprosto originální. Záď je ztělesněním odvahy a sebevědomí. Přesně ten druh, kolem které mnohokrát obcházíte, pozorujete ji z různých úhlů a cítíte vnitřní naplnění z opusu perfektních proporcí. Pihami krásy jsou tři emblémy BMW, první v čele kapoty před průřezy přívodu vzduchu, další dva pak po bocích zadního spoileru.
Vůz využívá k chlazení aerodynamických prvků známých z leteckého inženýrství. Aktivní práce se vzduchem a jeho tokem byla pro BMW až nápadně důležitá. Konstrukce dokonce obsahuje bezpečnostní prvky z Formule 1. M1 z roku 1978 mělo pod kapotou 277 koní v 3,5 litrovém šestiválci, s maximálku 260km/h a zrychlením z 0 na 100 za 5,6 vteřiny. Na vůz z konce sedmdesátých let to není špatné, že? Pokud se ovšem pečlivě podíváme na třicet let vývoje, zdokonalování, dnešní preciznost BMW a aerodynamické prvky konceptu, můžeme si být jistí, že až půjde M1 na výrobní linku, bude osazeno motorem, ze kterého se i ostříleným závodníkům protočí panenky. A budou se protáčet i otáčkoměry vozů ostatních značek, pro které je M1 zatím velkou neznámou. A obavy z neznámého jsou nejsilnější. Jedno je ovšem jisté, bude se jednat o malou sérii – takovou, aby byla dobrým následovníkem tradice.
to je urcite vec vkusu a nazoru… nekoupil bych si takove auto, ale libi se mi:-)