Proč byste měli být hrdí na své neúspěchy, prohry a omyly? Ano, měli byste na ně být hrdí, protože dokládají, to s čím vším jste se v životě museli vypořádat a bojovat. Odráží vaši cestu životem a dodávají vám mnoho cenných zkušeností.
Všichni během života bojujeme s překážkami různé velikosti. Vyčerpávají nás, zatěžují, zraňují. Odnášíme si fyzická, ale především i psychická zranění, která zanechávají na naší duši hluboké jizvy. Není však důvod, se za tyto rány života stydět ba naopak. Buďte na ně pyšní, protože ukazují to, čím jste si v životě museli projít.
“Neselhal jsem 10000 krát. Našel jsem 10000 způsobů, které nefugují. ” Thomas Edison
Naše vnitřní rány bolí stejně jako ty vnější, které utržili bojovníci na válečných polích. Ti se však svými jizvami chlubili, zastrašovali s nimi nepřátele. Množství jizev totiž nedokládalo nešikovnost a nezkušenost válečníka, ale jeho odvahu, sílu a vytrvalost. Odvahu postavit se nepřátelům, ať je jím kdokoliv.
I vy se můžete považovat za bojovníky. Přestaňte plakat nad utrženými ranami, nedívejte se na sebe jako na neúspěšné a věčně chybující jedince, ale jako na silné osobnosti, které statečně čelí svému osudu a mohou se pochlubit svými jizvami.
„Co je většího či statečnějšího, než čelit zlému osudu?“ Seneca
Buďme vděční za každý neúspěch, každou překážku, které nás posílí na naší cestě za vlastními sny, děkujme za každou chybu, která nám odhalí správný směr. Važme si každé příležitosti k osobnímu růstu, ať s sebou přináší jakoukoliv bolest. Vystavme své jizvy na odiv celému světu.
© Roman Řeha
Překážky neexistují. Je to jen úhel pohledu. Ve skutečnosti překážka nejde definovat. Avšak pokud člověk kráčí po cestě někoho jiného, může narazit, ale pouze do zdi a ne na překážku 🙂