William Randolph Hearst měl úspěch v rodě. Jeho otec George zbohatl díky obchodním aktivitám v oblasti těžařství a farmářství. Brzy bylo jasné, že ani jeho syn se ve světě neztratí. Po studiích na Harvardu se s vervou pustil do podnikání. V roce 1887, kdy mu bylo 24, let se ujal vedení své první firmy. Svým zaměřením se poněkud lišila od dosavadních rodinných aktivit – jednalo se o vydavatelství novin jménem San Francisco Examiner. William nehodlal spojit toto jméno s průměrností. Jako motto zvolil “Monarch of the Dailies”, čili něco jako “vládce mezi novinami” a nekompromisně šel na věc. Svoji redakci vybavil tou nejmodernější dostupnou technologií a neváhal také najmout ty nejschopnější novináře. Těm dal za úkol odhalovat a následně náležitě zkritizovat jakoukoliv formu korupce, kterou najdou. Vzorem pro strategii deníku byl investigativní žurnalistický styl slavného Josepha Pulitzera. Agresivní způsob psaní se líbil a v San Franciscu brzo nečetl nikdo nic jiného.
O sedm let později, tedy v roce 1895, se mladý Hearst rozhodl postoupit dál a za finančního přispění rodičů koupil krachující New York Morning Journal. Z názvu vypustil slovíčko „Morning“ a postaral se o jeho nový rozvoj podobným způsobem jako u předešlého projektu. Dokonce ještě trochu přitvrdil, enormní množství výtisků se prodávalo především díky článkům o různých skandálech, vraždách a dalších neřestech. V zájmu rozvoje svých novin musel vstoupit do války o čtenáře dokonce se samotným Pulitzerem. V rámci ostrého konkurenčního boje mu neváhal vyfouknout ani tak schopného člověka, jakým byl jeden z otců moderního komixu R. F. Outcault. Jeho satirický obrázkový seriál Yellow Kid se mu ale úplně přebrat nepodařilo. Je pravda, že tento velký hit začal vycházet i v jeho časopise. Konkurence ho ale také nepřestala vydávat, jenom si na něj najala jiné lidi. Díky této zvláštnosti se celému stylu hledícímu především na senzaci začalo říkat “žlutý tisk”. Bez této velké mediální války v New Yorku přelomu století by nebyl dnešní bulvár to co je.
Podařilo se mu získat obrovský vliv na americké veřejné mínění. Není vyloučeno, že by bez Hearsta a jeho mediální moci nevypukla v roce 1898 americko-španělská válka, při níž Spojené státy rozšířily svůj vliv na původně španělské kolonie – Kubu, Portoriko a Filipíny. Ať už je to jakkoliv, New York Journal přinesl o celém konfliktu detailní informace a sám jejich majitel neváhal koordinovat své reportéry, kteří se přímo účastnili bojů.
Hearst dál posiloval svou pozici, expandoval a na vrcholu své kariéry řídil neuvěřitelných 28 novin a 18 časopisů. Další sféra jeho vlivu překročila už tak dost širokou oblast tisku. Pod palcem měl několik stanic rádia a zasahoval také do filmového průmyslu. Málem se stal starostou New Yorku. Velká hospodářská krize jeho impérium sice oslabila, ale i tak zemřel velmi bohatý roku 1951 ve věku 88 let. Jeho odkazu se ujala společnost Hearst Corporation, která funguje dodnes a pokračuje v práci na titulech, mezi něž patří třeba časopis Cosmopolitan. Jeho životem se inspiroval režisér Orson Welles ve svém slavném filmu Občan Kane.
Ačkoli nakonec zemřel v domě, který je v současnosti na prodej a nejdražším rodinným domem v Americe vůbec, a to za 165 mil. dolarů (3,37 miliardy Kč), byla to původně jen taková “bokovka”. Hlavní sídlo si vybudoval v kalifornském městě San Simeon a pojmenoval ho Hearst Castle. Jedná se o luxusní kolos skládající se z hlavního domu “Casa Grande” a tří domů pro hosty. Architektura si bere příklad z velkých stavebních slohů minulosti. Například věž hlavního domu se inspirovala gotickou katedrálou, za bazén by se nemuselo stydět honosné antické sídlo. V době provozu zde bylo připraveno 56 pokojů pro hosty. K celému komplex patří 250 000 akrů pozemků. Dnes je vše v majetku státu Kalifornie a celé sídlo je otevřené pro turisty.
Williama Hearsta nám připomněl prodej jeho bývalého rodinného domu. Jeho osobnost je však natolik zajímavá, že i po více než půl století u něj můžeme nalézt inspiraci a poučení.
