Do rakouského městečka Lienz se sjíždí téměř 500 závodníků (celkem 119 týmů), a přestože se jedná výhradně o špičkové sportovce, je již jasné, že velká část z nich blížící se závod nedokončí. Koná se zde mistrovství světa extrémních štafet. Ten nejnáročnější, nejextrémnější a nejtvrdší štafetový závod vůbec – Dolomitenmann. Od roku 1987 si získal již velkou oblibu a letošních 28 tisíc burcujících diváků je toho důkazem.
V celkové délce měří Dolomitenmann něco pod padesát kilometrů. Překonat takovou vzdálenost nemůže být pro čtyři sportovce přeci žádný problém, říkáte si možná, ovšem opak je pravdou. Pro srovnání, k dokončení dvaačtyřiceti kilometrů maratonského běhu stačil na MS nejlepší čas dvě hodiny a čtyři minuty (český rekord je asi o osm minut pomalejší), ke zvládnutí Dolomitenmannu potřebují čtyři sportovci dobu dvakrát tak dlouhou (letos se dva týmy dokázaly dostat pod hranici čtyř hodin), a to ještě velkou část závodu absolvují na kole a druhou etapu dokonce letí padákem.
Jak by se mohlo na první pohled mylně zdát, náročný terén není tou hlavní překážkou. To především nevyzpytatelné horské počasí se postará závodníkům o tu „největší“ zábavu. Nazvat jej proměnlivé může působit trochu úsměvně. Závod již startoval v teplotách pod bodem mrazu i ve čtyřicetistupňových vedrech. Silné bouřky, vichřice, extrémní lijáky i sněhové vánice, prostě vše, na co si matička příroda vzpomene – to je Dolomitenmann. Jak se na takové podmínky připravit? Nijak, prostě se připravte na všechno nejlépe, jak dovedete. Možná právě proto se závodníci z celé Evropy spojují v mezinárodních týmech a vyrážejí vstříc tomuto nevšednímu dobrodružství.
Závod zahajují běžci 13 kilometrů dlouhým během s převýšením přes 1900 metrů. Poté na vrcholu kopce Schober Köpfel (2441 m.n.m) předávají štafetu letcům, kteří absolvují dva několikakilometrové lety a dva kratší běhy i s padákem. Za silného větru se jedná pravděpodobně o nejnebezpečnější úsek. Pokud jde vše dobře, předávají letci štafetu na třetí úsek. Po běhu a plavbě přes řeku usedá závodník do kajaku a skáče z 6 metrů vysoké skály přímo do studené vody. Pětikilometrová trať divoké řeky plná překážek je fyzicky nejnáročnější částí celého závodu. Finálový úsek jsou horská kola – 17 km výjezd (převýšení přes 1700 m) a 9 km extrémní příkrý sjezd. Pokud kdokoli mine pouze jediný kontrolní bod, jednu branku na divoké vodě, tým v závodě končí. Úseky jsou skutečně na hraně a další ztížení jednotlivých pasáží by již hraničilo s bezpečností, už nyní jen málokterý závodník vyvázne bez šrámu.
Každý úspěch vyžaduje odhodlání, ale jen v málokterých případech je to tak bezprostřední jako v tomto. Vůlí se můžete, ba dokonce musíte, doslova dotlačit až do cíle. Máte jej přímo před sebou, stačí jen pár dalších kroků, a to přeci nevzdáte. V jednoduchosti takového cíle je nesmírná krása. Sáhnete si u něj na dno, až na dno svých sil. Je to zážitek opravdu náročný, jak ale jinak můžeme zjistit, čeho jsme skutečně schopní?