Večerní obloha se začala plnit hvězdami a derviš obdivoval to překrásné ticho pouštní noci. Netrvalo dlouho a jeho mysl začala snít. Kráčel směrem k bráně, za níž se zdála být obrovská zahrada. Uvnitř cítil, že tam na něj kdosi čeká.
Za úsvitu s ním začal cloumat cizí muž a vytrhl jej ze spánku. Usilovně naléhal a chtěl po něm ten diamant. Derviš pokýval a řekl, že jej včera našel na kopci a že chápe, proč je muž tak nešťastný, že jej ztratil. Neznámý muž mu vypověděl o svém snu, ve kterém se měl stát boháčem. Měl získat tolik majetku, kolik nemá ani ten nejzámožnější muž v celém městě. Jediné co musí udělat, je vydat se na sever a najít derviše, který má ve vaku diamant jako oko velblouda.
Derviš sáhl za hlavu, vytáhl z vaku diamant, dal jej tomu cizinci a otočil se na bok, aby ještě dospal svůj sen, kde v zahradě rozmlouval s otcem, kterého nikdy nepoznal. Druhý večer však cizí muž nemohl usnout. Převaloval se ze strany na stranu a nemohl zabrat. Měl diamant, ale byl vyděšený víc, než kdykoli předtím a nevěděl proč. V mysli se mu zjevovaly otázky, jež v něm budily úzkost: Co když…, jak ale…, proč právě já?
Ráno se opět vydal na sever hledat derviše. Našel jej rozjímat na obrovském balvanu. Měl zkřížené nohy, oči zavřené a slunce jej hřálo do tváře. Hned jak byl muž nablízku, vyhrkl na derviše: “Chci od tebe jiné bohatství. To které ti umožňuje dát někomu obrovský diamant s tak pokojným srdcem.”
Převyprávěno dle Anthonyho de Mello, 1997
tento článek je jak vyšitý z utopického myšlení. I přesto mě zahřálo,že i na takto velmi konzumně laděných stránkách( které ráda pročítám) se píše o jiném daru, než o diamantu.
Vidím každý den, že lidé mají ,,diamant,, ale nedokáží ho rozmnožit,zužitkovat. Chybí jim ten druhý dar,ten důležitější.?