Nedá. Tohle si uvědomovala i Mary Quant. Původně studovala ilustraci na Goldsmith College, po absolutoriu si ale našla místo modistky. V říjnu roku 1955 se rozhodla otevřít si se svým manželem Alexandrem Plunkett-Greenem vlastní obchod s oděvy. Nalézal se na Kings Road v Londýně a dostal jméno Bazaar (bazar, nebo též orientální trh). Všechno se celkem dobře rozjíždělo, jenže majitelce pořád něco chybělo. Šaty, které prodávala, měly sice celkem slušnou kvalitu, ale popravdě, nabídka mohla být ještě pestřejší. Navíc mohly být i veselejší. Válka byla pryč a z padesátých let už toho moc nezbývalo. Co dělat? No přece využít svůj talent a navrhnout něco vlastního! A tak se Mary pustila do práce. Zavrhla šití na míru. Místo toho produkovala sériově vyráběné šaty za rozumnou cenu. Nebála se zakomponovat do svých modelů nejnovější trendy. Jedním z nich bylo zkracování sukně. Její dlouhá verze se nehodila pro moderní život. Byl potřeba radikální řez. Roku 1964 se rozhodl francouzský návrhář André Courreges překročit všechny tehdejší zvyklosti a ukončit ji 20 cm nad koleny. Svůj projekt však příliš nerozvinul. Udělala to až majitelka Bazaaru, která také neváhala představit ho široké veřejnosti. Pojmenovala ho podle své oblíbené značky auta a minisukně byla na světě.
Jako by jeden invenční prvek nestačil, propagovala k nim Mary i vzorkované a barevné punčocháče; i ty se staly hitem. Koncem šedesátých let završila všechno ještě modelem krátkých šortek.
Spoustou nových druhů oblečení i svěžími nápady v oblasti těch již existujících si získala Mary Quant srdce celého světa. Stala se dokonce tak uznávanou, že odborníci na módu pochybovali, zda (s výjimkou Paříže) existuje nějaká lepší návrhářka. Později byla označena velekněžkou módy šedesátých let. Není divu, že se i taková ikona modellingu jako je Twiggy proslavila právě v jejích modelech. Mary Quant, to byl zkrátka fenomén. Byla jednou z hlavních průkopnic nového životního stylu. Její oblečení se líbilo i mladým londýnským umělcům té doby, mezi něž můžeme řadit třeba Beatles. Oblékla také herce v několika filmech včetně Audrey Hepburn ve Two for the Road.
Když už mluvíme o “oblékání”, musíme dodat, že se to netýká jen živých tvorů. Model auta Mini z roku 1988 má čalounění a kapotu právě podle návrhu Mary. Sedadla byla černobílá, lemovaná červenou. Pásy byly červené. Kliky od dveří, nárazníky a okraje blatníků šedivé. Na sedadlech, na volantu a na několika dalších místech též můžeme najít podpis autorky. Jinými slovy, v současnosti můžeme najít jméno Quant za vším, co nese název Mini a souvisí alespoň trochu s textiliemi. Mary dodala módě šedesátých let nádech veselosti. Sama se neváhala obléct do svých modelů a zapózovat fotografovi. Lidé jí milovali a odborníci uznávali. Ona sama říká, že chtěla dát svým zákazníkům oblečení, které by bylo v pohodě a zároveň se hodilo k běžnému životu.
