Souhlasíte s tímto úvodem? Dává to smysl, že ano? Popravdě je ale zarážející, že všude kolem sebe máme možnost pozorovat známky soutěže, samé soupeření, vítěze, poražené a podobně.
Podívejme se na věc selským rozumem: Silný člověk, který ale neoplývá rychlostí, se baví s rychlým a obratným člověkem, který je ovšem mnohem slabší. Co je pro ně nejlepší? Hádka? “Já jsem nejsilnější člověk na světě! Nikdo není lepší než já!”. “Já jsem nejrychlejší člověk na světě! Oproti mně nejsi nic!”. Nepřípomíná vám to něco…? Názor, o kterém je dokonce možné debatovat celý večer u piva. Co takhle raději dát hlavy dohromady a pokusit se nekonkurovat si, ale přiučit se schopnostem toho druhého? To je základ synergie. Pokud se budeme dostatečně snažit o synergii, může klidně začít platit i rovnice: 1 + 1 = 3!
Synergický pohled nám ale bývá skrytý přes stín vrhaný velikou soutěží. Od utlého dětství jsme součástí jedné velké soutěže. Soutěže o to, kdo bude největším jedlíkem, kdo je vyšší, kdo je silnější, kdo je rychlejší, kdo nakreslí lepší obrázek, kdo jako první odpoví na otázku, kdo… A pravě o to těžší je si následně v dospělosti uvědomit, že každý jsme nejlepší! Uvědomit si, že každý z nás je přece vítězem! Sám život na této planetě je přece dar a obrovské vítězství…
Není vůbec složité si uvědomit, že veškerý smysl soutěží, ať už jakéhokoliv charakteru, nemůže nikdy nést štítek “spravedlivý”. Jak by taky mohl člověk vymyslet soutěž, která by byla spravedlivá pro všechny? To holt nelze. Proč tu tedy máme veškeré soutěže, poháry, trofeje, medaile, olympiády, mistrovství…? To jsme všichni tak závislí na překonávání druhých? To naše ego potěší pouze poražený soupeř? Jediná a ta nejpodstatnější soutěž v životě se odehrává pouze uvnitř nás. Soutěž o to, jak velké procento ze svého potenciálu jsme schopni využít a prospět tím druhému člověku. A tím i celému světu. Všichni jsme tu proto, abychom svět udělali lepším místem k životu. Všichni do jednoho! Nikdo tu není jen tak náhodou.
Existují 2 pohledy na věc, 2 typy myšlení: Soupeřivé a tvůrčí či tvořivé. Soupeřivé se honosí předponu “nej”, která jde vždy ruku v ruce s nějakou z vlastností. Jde mu pouze o lámání rekordů, porážení svých soupeřů, vědět vše vždy jako první a atakování historických příček. Věnuje se mu tolik oborů, že vlastně úplně způsobuje vymizení myšlenek tvůrčím duchu.
Oproti tomu tvůrčí myšlení se vyznačuje především tím, že neexistují žádná nej, žádné rekordy, žádné limity. Tvůrčí myšlení vychází z pravé hemisféry mozku, která plně využívá vlastnost mozku kreativně myslet, představovat si a vizualizovat. Pokud se podíváte všude kolem sebe, vše je vytvořeno díky myšlence. Díky člověku nebo skupině lidí, kteří s nikým nesoupeřili o to, kdo to vytvoří dříve. Věděli, že tím prospějí světu a nezajímalo je, zda to vytvoří jako první a budou tzv. vítězové! Zformulovali danou věc ve svých myslích, představovali a vizualizovali si ji a následně zrealizovali. A tím světu skutečně přispěli. Kde je v tomto přístupu jakýkoliv náznak populární soutěže? Jak projevoval Thomas Edison soutěžení, když ho již nebavilo po večerech vynalézat při svíčkách? Jakým způsobem projevoval Henry Ford soutěživého ducha, když měl chuť jezdit nejen po dvou ocelových traverzách a prostředkem s parním pohonem? Oni tvořili, s nikým nesoutěžili a přesně úměrné tomu byly jejich výsledky… Zde je, dle mého, jediné tvrzení, ve které je správně použita předpona “nej”:
Jsi to největší ty, které kdy bude existovat!
Tato věta, která zazněla ve snímku The Opus od Franka Maguira, je všeříkající. Jste bytostí, která nikdy dříve neexistovala a již nikdy existovat nebude. Ve vašem vzácnem těle je pečlivě zapouzdřená směsice unikátních schopností a vlastností. V poměru, jimž se nikdo na světě nemůže pyšnit, pouze vy! Mějte na paměti, že každý z nás je nejlepší, největší, nejjedinečnější, jelikož neexistuje metoda, jejíž aplikací bychom mohli spravedlivě rozhodovat. Jste nejlepší, stejně tak jako ostatní čtenáři a všichni lidé na tomto světě! Mějte to na paměti a zároveň tak i čiňte…
Jsem rád, že svět se skládá ze samých vítězů a mám obrovské štěstí, že mezi ně patřím i já!
Veľmi zaujímavý článok a hlavne postreh. To som si ani neuvedomil, že ako energetický cholerik mam neustálu snahu niekoho dobiehať a porážať. Ale spojiť s niekym sily a vytvoriť niečo hodnotne vzájomne tiež nie je zlý nápad 🙂
super, super, super !!!! stoprocentně soluhlasím!!! Mám z článku opravdovou osobní radost – snad je to krok k lepšímu soužití nás všech na zemi…. kéž by…
Moc děkuji 🙂
JO JO! super článek, přesně na tohle už dlouho myslim.