Téma: toltécký

A konečně čtvrtá toltécká dohoda nás vybízí k tomu, abychom vše vykonávali nejlépe, jak jsme v daný moment schopní. Abychom naplno využili veškerou svou fyzickou i psychickou sílu a soustředili působení těchto sil na veškerou svou činnost. Zároveň jde také o nejlepší možnou aplikaci prvních tří dohod. Vyznačuje se neustálým úsilím, pevnou vírou a heroickou vytrvalostí. Je posledním dílkem skládačky nazvané Čtyři dohody.

V minulém týdnu jsme si rozebrali způsob, kterým své slovo mířit přesně, nyní se naučíme, jak slova, činy a okolnosti přijímat. Avšak pozor, následující tři dohody vycházejí z té nejtěžší - z první! Druhá toltécká dohoda zní: Neberme si nic osobně. Povětšinou vše začíná vyřčeným slovem, energií, která se poté transformuje v činy, dění a okolnosti. Až příliš často se snažíme absolutně vše vztahovat k sobě, vinit se z chyb či si domýšlet vlastní (většinou tragické) závěry.

Cesta za rozvojem osobnosti rozhodně není totožná s cestou po úhledné zámkové dlažbě pokryté červeným kobercem. V tom jsme jistě za jedno. Každý začíná cestu na jiném místě a za naprosto odlišných okolností. Jeden ze své vlastní iniciativy, druhý je k tomu donucen (například nějakou událostí). Avšak jedna věc, na které skutečně záleží, je ihned zpočátku vybudovat určitý základ, na němž je možno dále stavět. Přátelé, pro nás všechny nyní začíná tvorba tohoto extrémně důležitého základu...