Mnoho z nás má rádo vše známé. Třebaže si to neuvědomujeme, tak mnoho věcí v našem životě má neměnnou podobu. Avšak život přináší stále nové a nové požadavky.
“Způsob jakým spravujete, vyhledáváte a používáte informace, rozhoduje o tom, zda budete mezi vítězi či poraženými.” Bill Gates
Každý z nás si vytváří konkrétní prostor, který obývá a ve kterém se pohybuje. Tvoříme si tak svoji určitou „komfortní zónu“, jež definuje hranice toho, co známe a čemu rozumíme. Setrváváním v komfortní zóně se znovu ujišťujeme, že jsme v bezpečí. Pokud překročíme tuto zónu, ocitneme se v zóně osobního rozvoje. Vysoce úspěšní lidé neustále vystupují ze své komfortní zóny, aby dosáhli toho, po čem touží. Vystoupit z komfortní zóny znamená nutnost experimentovat s novými věcmi, zakusit nové zkušenosti a také nám dává možnost rozvíjet vlastní kreativitu.
“Kdo vítězí nad lidmi, je mocný. Kdo vítězí nad sebou, je nejmocnější.” Lao-C
Jakmile se pohneme blíže k okraji své zóny, začínáme se cítit trochu nejistě. Ale právě tyto hrany nám umožní růst. Expanzí těchto hranic zvýšíme možnost růstu ve všech oblastech našeho života, ať už to jsou peníze, kariéra, emoce, vztahy s ostatními lidmi, čas, tělesná kondice či pomoc druhým.
„Chcete-li vybudovat velký podnik, vybudujte nejdříve sebe.“ Tomáš Baťa
Proč tedy ale nevystupujeme z naší komfortní zóny častěji? Co nás od toho odrazuje? A co se může stát, když nakonec překročíme své navyklé způsoby chování a vykročíme do neznáma? Může se nám to nepodařit!
Představme si, že se chceme dostat z bodu A do bodu B, tzn. že chceme v některé z oblastí svého života něčeho dosáhnout, třeba chceme zlepšit svou finanční situaci, nebo změnit svou kariéru; zlepšit vztahy v rodině, nebo pořádně zatočit s tím polstářem tuku, který nám narostl na břiše. Začneme tím, že vystoupíme z komfortní zóny (testovací fáze), poté může dojít k k selhání. Co si můžeme z takového selhání odnést? Například poučení do budoucna, jak to dělat lépe (proces učení). Znovu vystoupíme z komfortní zóny ale již s novou zkušeností (testovací fáze), poté přichází znovu selhání a znovu poučení. Takto to pokračuje dál, až se dostaneme do bodu B. Všimli jste si, že se po každém selhání dostaneme o trochu výš (viz obrázek)? Jak je to možné? Získáním nové zkušenosti získáme více nebo méně vědomostí o dané oblasti? Ano, více! Můžeme se naučit méně? Ani náhodou!
Myslíte, ze můžete dospět do bodu B bez testu a následného poučení ze situace? Jinými slovy jdete za svým cílem nebo jste se rozhodli zůstat v bodě A celý svůj život s vědomím, že bodu B nikdy nedosáhnete?
“Minul jsem ve své kariéře více než 9000 košů. Prohrál jsem téměř 300 zápasů. 26krát mi byla dána důvěra, že vítězným košem obrátím skóre, ale minul jsem. Selhával jsem v životě stále dokola. A to je to, proč jsem nakonec uspěl.” Michael Jordan
Stojí to za zamyšlení?!
Tento článek mi zase pomohl si uvědomit nějaké souvislosti, které jsem neviděl. Díky 🙂
Takové články nejsou vůbec na škodu. Jsem moc rád, že jsem si ho přečetl, protože znovu a znovu objevuji nové souvislosti, a to je jen dobře. Doufám že takové články budou dále přibývat. Děkuji a přeji příjemný den
Jéžišku, to jsou ale blbý kecy. Vám, hoši, smrdí prácička a chtěli byste bej milionáři? Koukejte radši pěkně makat a neztrácejte plkáním čas. Fakt miluju lidi, který dokáží dlouuuuuze hovořit o snech a pocitech, teoriích a tak. Je to úplně prázdné plkání o ničem, nikoho to nezajímá, fakt.
Řikají ti kteřým se za celý život pořádné sny nesplní.
to s Vámi Zdeňku souhlasím! Ten můj příspěvek byl myšlen spíš tak, že názor pí Nadi silně připomíná myšlenkové pochody jako by byla členkou KSČ.
S tím peklem jste to řekl ještě slušně:)
Kdyby to ani Vas, Naďo, nezaujalo, článek byste nečetla a už vůbec byste k němu nedávala komentář. Leda byste byla naštvaná, že Své sny si nejste schopna splnit a jen a jen dřete, aniž by Vám to dávalo smysl… A Svůj vztek si vybíjíte na takových komentářích…