Na začátku byl chlapec z chudé brazilské rodiny, který se narodil v září 1940. Rodiče jej chtěli pojmenovat po slavném vynálezci Thomasi A. Edisonovi, a tak dostal jméno Edson Arantes de Nascimiento. Žil v malé vesničce Tręs Coraçőes a již ve škole mu začali přezdívat jednoduše Pelé. Velký vzor viděl malý chlapec ve svém otci, který byl vynikajícím fotbalistou. Proslavil se pod přezdívkou Dondinho a mnoha fotbalovými znalci byl označen za nejlépe hlavičkujícího útočníka své doby. Kvůli vážnému zranění nohy však musel svou profesionální kariéru předčasně ukončit. Věnoval tedy veškerý volný čas svému synovi a nyní již víme, že to byla jedna z nejlepších fotbalových investicí vůbec.
Pelé byl velice šikovný. Nevadilo mu, že nemá správné boty ani balón. Sám si jeden hadrový vyrobil a hrál bos na ulicích a všude, kde se jenom dalo. V deseti letech dostal první fotbalový míč a aby si mohl koupit i kopačky, přivydělával si na ulici čistěním bot. Nyní už jeho týmu scházela jediná věc, a to dresy. Nikdo na ně neměl dost peněz, ale to Pelého neodradilo. Sedl si a rychle vymyslel způsob, jak je získat. Kolem jejich domu pravidelně jezdil vlak s nákladem burských oříšků. Všiml si, že vždy malá část nákladu popadá na zem a tak šel a začal je sbírat. Buráky pak chodil prodávat na tržnici tak dlouho, dokud neměl dost na sadu pořádných dresů. Mladí fotbalisté konečně měli vše potřebné a mohli se pustit do hry jako profesionálové – a myslím tím skuteční profesionálové.
Netrvalo to totiž dlouho a malý Pelé upoutal na jednom zápase pozornost Waldemara de Britoa, bývalého hráče brazilské reprezentace. Ten mu udělal první nabídku jeho kariéry a tehdy teprve jedenáctiletý chlapec začal hrát za klub Atletico de Baurú. Dosahoval výborných výsledků a tak jej Waldemar představil zástupcům velkého klubu FC Santos. Při samotné návštěvě promluvil k představenstvu klubu a s naprostou vážností jim oznámil, že tu před nimi stojí budoucí nejlepší fotbalista světa. Naštěstí ani takováto věta Pelému nestoupla do hlavy. Neusnul na vavřínech svých dosavadních úspěchů a místo toho se snažil ještě usilovněji, aby nezklamal projevenou důvěru. Sebevědomí je pro skutečný úspěch nezbytné, ale velká pýcha předchází velký pád a toto Pelé vědel.
Ve svém prvním ligovém zápase v roce 1956 ihned vstřelil branku a v patnácti letech tak skvěle odstartoval svou profesionální kariéru. Jeho cílem bylo mistrovství světa. V roce 1950 totiž jeho otec a brazilský národní tým prohráli rozhodující utkání šampionátu a zlato brala Uruguay. Tehdy mu devítiletý chlapec slíbil, že pro něj jednou zlatou sošku vyhraje. Rychle se dostal do základní sestavy a s průměrem více než gól na zápas si zajistil účast na Mistrovství světa 1958, které se konalo ve Švédsku. Na turnaji se mu podařilo šestkrát skórovat, z toho dva góly přímo ve finálovém utkání proti domácímu Švédsku a Brazílie získala titul, který Pelé věnoval svému otci. Svůj slib dodržel.
V následujících letech vytrvale posouval hranice svého milovaného sportu. Stal se trojnásobným mistrem světa, s klubem Santos vyhrál devětkrát brazilskou ligu, vytvořil nový rekord v počtu nastřílených hattricků (92) a za dobu svého působení na trávníků nastřílel neuvěřitelných 1280 gólů v soutěžních zápasech. Velice fascinující událost se váže k roku 1967, kdy dvě znepřátelené strany civilního konfliktu v Nigerii dokázaly dohodnout krátké příměří. Nevzniklo však v důsledku úspěšných politických jednání, ale bylo uzavřeno proto, aby mohl usměvavý fotbalový král s číslem deset na zádech odehrát exhibiční utkání v přístavním městě Lagos. Svou fotbalovou dráhu ukončil roku 1977 v dresu New York Cosmos v zápase proti svému vlastnímu starému týmu FC Santos. Pelé odehrál jeden poločas za Cosmos a druhý za Santos. Na historické utkání přišlo více než 75 000 diváků a brazilský legendární hráč tak mohl náležitě vychutnat poslední minuty své aktivní kariéry.
Pelé přesto, že byl všemi opěvovaný a vyzdvihovaný, si stále dokázal udržet svůj smysl pro fair play. Právě proto je možná dodnes považován za nejoblíbenější sportovní osobnost všech dob. Dokázal si splnit svůj sen a jeho život může být inspirací pro všechny, kteří jsou zatím na cestě. Věděl, že nepřijde žádná vhodnější chvíle, než ta, kterou měl právě před sebou. Nedopusťte, aby toto tajemství úspěchu upadlo ve vaší mysli v zapomnění, protože nemůže být horší pocit než zjištění, že Vám ten pravý tak dlouho očekávaný okamžik právě proklouzl mezi prsty.
