Všechno to začalo na konci šedesátých let, v tehdejším Československu lidé začali zakoušet počátky Normalizace, V západní Evropě se chodilo v modrých šatech s bílými puntíky a čelenkou na filmy s Marcello Mastroiannim, Claudií Cardinale a Brigitte Bardot. A v severozápadní Austrálii se začalo systematicky hledat naleziště diamantů. V regionu Kimberley se různorodá směsice hledačů snažila nalézt ložisko, které by se pro ně stalo vstupenkou do světa bohatství a obdivu. Ale i přes početné vrty, které začaly systematicky hledat v roce 1969, diamantové ložisko jakoby se skrývalo. Skončila válka ve Vietnamu, přišla ropná krize, a hlavní ložisko Australských diamantů stále nikde. Teprve až po deseti letech bylo 2.10.1979 objeveno ložisko o jehož bohatosti nikdo ani nesnil! Do dneška bylo vytěženo přes 600 milionů karátů (asi 120 tun) diamantů a prozkoumaná ložiska se odhadují minimálně na další desítky tun.
Důl patří konsorciu společností Rio Tinto a skupiny De Beers (rodině, která ovládá většinu diamantového trhu po celém světě), rozkládá se na ploše 45 ha, kde probíhá samotná těžba. A jak se vlastně takové diamanty těží? Nejdříve obří rypadla „ukousnou“ ze země velké kusy půdy, ty poté putují na přímo spektakulárně obrovitých nákladních autech Komatsu E 830 (jedno uveze okolo 220 tun horniny) do samotné továrny. Zde se hornina rozdrtí na malé kousky o velikosti několika centimetrů a ty se dopravníkovými pásy přepraví dál. Celý systém se stále více a více stává automatickým a stejně i přístup zaměstnanců. Jak se zvyšuje možnost vidět ve změti kamení něco jiného než kamení, počet oprávněných osob klesá. Vedení společnosti razí heslo: „Pokud s diamanty nemusíte nutně přijít do styku, tak s nimi do styku ani nikdy nepřijdete.“ Značně frustrující představa, děláte v diamantovém dole a vaši známí se vás pořád ptají: „Už jsi našel nějaký diamant?“ a vy musíte stále odpovídat: „Ne“.
Ovšem ani obrovský objem vytěžené rudy není v Argylu zárukou ke skvělým výnosům. Z jedné tuny horniny se podaří získat jen něco mezi 1,22-1,3g diamantů, z toho je 95% z nich vhodných jen k průmyslovým účelům, mají totiž nevábnou hnědou nebo šedou barvu. Ale ty zbývající bývají nejčastěji žluté, průzračné, zelené a velmi, velmi zřídka i růžové.
Ty růžové jsou nejvzácnější, Argyle jich produkuje tolik, že pokud si některý z nich koupíte, máte takřka stoprocentní šanci, že je z Argylu. Jejich barva se liší, podle míry příměsí od jemně růžové, až po karmínově rudou.
Ty poté pod nejpřísnějšími bezpečnostními podmínkami opouštějí důl a cestují do hlavních metropolí, které diamanty žijí. Především Amsterdamu, Izraele, New Yorku, Indie (právě až na Indii ovládá trh s diamanty převážně vlivná židovská menšina, která se účastní nejen obchodů, ale i broušení a často i výroby a prodeje finálních šperků). A právě zaměstnání brusiče diamantů si říká o nominaci na „nejrizikovější povolání světa“, jedná se o poměrně špinavou práci, při které se rychle kazí zrak a pokud se spletete a ubrousíte diamant jinak. Možná váš dům, auto, úspory a ani ledviny vás a vaší rodiny nebudou stačit na zaplacení té škody. Ale odhlédněme od této stinné stránky. Vám se jako zákazníkovi vždy nabízí až finální produkt. Buďto jako nádherná ozdoba k (ještě více nádherné) ženě, dívce, matce, dceři, milence, snoubence, vnučce, nebo jako skvělé přidání stability do vašeho portfolia. O investicích čtete zde.
Proto až půjdete nakupovat diamantové šperky, možná že se na vašem prstě bude blýskat jeden malý kamínek z dolu Argyle, největšího diamantového dolu světa, a když nebude z Austrálie, stejně to nic nezmění na tom, že diamanty jsou nejlepším přítelem žen.
